Asi jste si už všimli, že v našich článcích občas váháme, jak použít určité španělské slovo v českém textu, zejména pak zda určité španělské jméno skloňovat, nebo ne. Požádali jsme proto o vyjádření jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Flamenkový nebo flamencový?

Obojí je možné, jak vyplývá z vyjádření jazykové poradny: Ve všech nepřímých pádech a odvozeninách cizích slov obsahujících v koncovce písmeno c vyslovované jako k se připouští pravopis jak s c (respektuje původní grafickou podobu slova) tak s k (respektuje fonetický charakter češtiny), např. flamenkový / flamencový, s flamenkem / s flamencem.

Dodejme, že asi nejpřirozenější cesta je používat c v prvním pádu (flamenco) a v ostatních k (flamenkový). Ovšem nikdy nepoužívat g! Psát "flamengo" je známkou neznalosti jak češtiny (odporuje výše vedené zásadě), tak i španělštiny (toto slovo ve španělštině neexistuje, nejpodobnější je flamingo = plameňák).

Skloňování španělských jmen

Některá španělská jména nám zní přirozeně a s jejich skloňováním není problém, např. s Gerardem Nuñezem. Problém nastává zejména u přezdívek, které jsou ve flamenku typické: Například u jména Paco de Lucía se v tisku často můžeme setkat s tvary jako: Paco de Lucíovi, s Paco de Lucíou atd. Ovšem jakmile si uvědomíme překlad této přezdívky, který zní "Luciin Franta" nebo "Franta od Lucie", cítíme, že takové skloňování není správné.

Vyjádření jazykové poradny: U jmen rozvinutých předložkovým pádem (Paco de Lucía, Camarón de La Isla) doporučujeme skloňovat pouze první část: Paca de Lucía, Pacovi de Lucía...

Ve jméně Paco je pak asi vhodnější při skloňování ponechat c, protože s k toto jméno v češtine působí trochu pejorativně.

Podobný problém nastává ve spojení "jméno přezdívka", kde přezdívka je uvedena členem "el": Diego el Cigala, Ramón el Portugés, Enrique el Extremeño. Má např. 3. pád být "Diego el Cigalovi" nebo Diegovi el Cigala"?

Vyjádření jazykové poradny: Ve spojení jména a přezdívky považujeme za vhodnější skloňovat obě části: Diega el Cigaly, Ramóna el Portugése, vyloučit ovšem nelze ani skloňování pouze jedné části: Diega el Cigala (Diego el Cigaly).

Také u některých jmen člověk váhá, zda skloňovat obě části, např. Paco Cepero - Má např. 7. pád být "Paco Ceperem", "Pacem Ceperem" nebo "Pacem Cepero"? "José Mercém", "Josém Mercém" nebo "Josém Mercé"?

Vyjádření jazykové poradny: Ve spojení křestního jména a příjmení skloňujeme obě části: Paca Cepera, s Pacem Ceperem; Josého Mercého (Mercéa), s Josém Mercém.

Za odpovědi děkujeme panu Jakubovi Dřímalovi z oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Doporučená literatura: M. Knappová - Naše a cizí příjmení v současné češtině (Liberec 2002).

Stránku častých dotazů na Ústav pro Jazyk český naleznete na adresách:

Výslovnost

Když už jsme v jazykovém koutku, zmiňme se ještě (zjednodušeně) o základech španělské výslovnosti, aby vás nepřekvapilo, že třeba cajón se čte [kachón].

i čte se stejně jako české i, ale nezměkčuje předchozí d, t, n: Diego [dyego]
y před i po samohlásce se vyslovuje jako české j: Montoya [montoja]
c se vyslovuje:
- jako české k, pokud stojí před souhláskou, před a, o, u a nebo na konci slova: Chicuelo [čikuelo]
- jako české s (nebo anglické th) před e, i: Vicente [visente]
ch se čte jako české č: Melchor [melčor]
g má pět pravidel výslovnosti:
- jako české ch se čte před e a i: Gerardo [cherardo]
- jako české g se čte na začátku slova, před souhláskou a před a, o, u: grabación [grabasion]
- gue, gui se čte jako [ge] a [gi]: Rodriguez [rodrigez]
- gua, guo se čte jako [gua] a [guo]: agua [agua]
- güe, güi se čte jako [gue] a [gui]: argüir [arguir]
h se nečte vůbec, je to hláska němá, neznělá: Herrero [erero]
j se čte jako české ch: Javier [chavier], José [chosé]
ll vyslovuje se jako měkké ľ, v běžné řeči se blíží českému j: Sevilla [sevija]
ñ výslovnost je stejná jako u českého ň, místo háčku se píše vlnovka: Niño [nyňo]
q se vždy pojí s u a čte se jako české k: Enrique [enrike]

Zdeněk Martínek, 4.11.2007

Verze pro tisk