Co říci o Iberice 2007 a neopakovat se? I tentokrát působil Genius loci Boskovic; orgranizátoři festivalu snad nemohli vybrat místo lépe. Přestože původně ohlašované hvězdy Gerardo Núñez s jazzovou sestavou a Ojos de Brujo nepřijeli (údajně kvůli odřeknutí jednoho z hlavních sponzorů akce), festivalu to příliš neuškodilo - místo nich přijela hvězda budoucí: mladá, teprve sedmnáctiletá tanečnice Patricia Guerrero, velký příslib flamenkového tance.

Ale popořádku: Třetí ročník Iberiky (nepočítáme-li rok 2004, kdy ještě nešlo o festival) poskytl stejně jako předchozí rok vedle vystoupení i tvůrčí dílny - kytarové dílny, hru na cajón, flamenkový tanec a salsu.

Organizátoři vyslyšeli výtky účastníků kytarové dílny z minulého roku a tak dílny byly tentokrát rozdělené na začátečníky (vedl je Petr Vít) a pokročilé (s Morenitem de Triana), což bylo velkým přínosem.

Poprvé jsme se také dočkali opravdové noční flamenkové fiesty - v hostinci pod skleníkem se sice dlouho tancovala salsa na reprodukovanou hudbu, ale když se blížila půlnoc (Španělé jsou prostě zvyklí na jiný časový režim), vypůjčili si členové Cuadro Flamenco de Albayzín César Cubero a Ruben Campos naše kytary a cajón, přidal se i Morenito, a jela se jedna bulería za druhou.

Dalším ozvláštěním festivalu byla výstava malíře a sochaře Santiaga Suso Mena s kaligrafickými kresbami býků.

Závěrečný večer na nádvoří Boskovického zámku začal svým vystoupením Martin Bies a Flamenco Clan. Bohužel zvukařům se podařilo Martinovu kytaru téměř "zneslyšitelnit", takže ve výsledku byla slyšet hlavně perkuse s občasným rasgueadem. Navíc zpěvák Ramón El Demo sice disponuje skvělým hlasem, ale jeho technika zpěvu by potřebovala ještě dost vylepšit; to vše přispělo k trochu rozpačitému pocitu z vystoupení Flamenco Clanu.

Následovalo vystoupení Petra Víta a s izraelským perkusistou Azarem Abou, poté vystoupení příležitostné formace Matilde Gómez Romero (zpěv) - Lucía Čellárová a Zuzana Čorejová (tanec) - Morenito de Triana (Stanko Kohútek - kytara) - Mateo el Gallito (Matúš Kohútek - cajón).

A pak hlavní vystoupení večera: Cuadro Flamenco de Albayzín (Juan Antonio Heredia - zpěv, Ruben Campos a César Cubero - kytary, Muguel Fernández - cajón, Mari Carmen Guerrero - palmas). První přišel tanečník Luis de Luis; nechal si nejprve na jeviště přinést boty a sám vstoupil na pódium jen v ponožkách a počáteční část odtančil bez bot - a i přesto předváděl úžasná zapateada, natož pak v dalších skladbách s botami. Patricia Guerrero přišla nalíčená tak, že jsme v ní téměř nepoznávali tu dívenku, která s námi v noci předtím tančila na fiestě. Svým temperamentním vystoupením ohromila publikum, málokdo z hlediště by jí v té chvíli hádal jen 17 let.

V závěrečné fiestě na pódiu si zatančila i malá Veronika Vítová. Myslím, že návštěvníci festivalu mohli být spokojeni a určitě se budou těšit na příští ročník.

Zdeněk Martínek, 4.11.2007

Původní článek:

Jedna z nejvýznačnějších flamenkových událostí u nás, Iberica 2007, se blíží. Následující text byl poskytnut organizátory festivalu. Další informace a kontakty naleznete na www.iberica.cz.

Čtvrtý ročník mezinárodního festivalu španělské kultury IBERICA s centrem v malebných Boskovicích začíná ve středu 22. srpna a do soboty 25. 8. nabídne místním fanouškům v Brně, Praze a Boskovicích i flamenkovým turistům celou řadu atraktivních koncertů a temperamentních tanečních kreací. Nosným tématem letošního ročníku festivalu španělské kultury IBERICA je totiž tanec!

Tanec je samozřejmě i neodmyslitelnou součástí iberoamerické kultury a jen těžko bychom si ji bez něj dokázali představit. Temperament a opravdovost, s nimiž španělé a „latinos“ k jedné z nejelegantnějších forem lidského pohybu přistupují, snadno dokáží nakazit tanečníky po celém světě. Bylo by s podivem, že jeho vlivu zůstali ušetřeni zrovna ti naši? Nepochybně! Taneční umění se na letošním ročníku putovní show IBERICA představí v nejrůznějších podobách – flamenco, moderní tanec či salsa. Absolutní splynutí s rytmem, ladnost pohybu, vášeň – to vše vyjadřuje všechny zmiňované podoby, jejich spojovacím prvkem zůstává španělská, či na ni navazující latinskoamerická kultura.

Dnes má tanec tolik tváří, že jeden malíř by je za život nestihl vyportrétovat. Tu ostře řezanou a plnou vášně i citů má flamenco. Historie flamenca je pravda kratší než dějiny fenoménu tance jako takového, ale její kořeny i přesto sahají hluboko do sluncem vyprahlé půdy Andalusie. O flamencu jako stylu lze mluvit až v 18. století, možná někdy kolem roku 1750. Tehdy se po dlouhém procesu vzájemného ovlivňování spojil původní andaluský folklór s folklórem jihošpanělských cikánů, kteří přišli na území Španělska již v 15. století. Vznikl tak stylový základ, který se již velmi podobal flamencu, jak ho známe dnes. Flamenco bylo nepochybně ovlivněno mnoha dalšími kulturami: arabskou, židovskou nebo křesťanskou, ale tmelícím a obohacujícím článkem byla právě kultura cikánská. Velká většina interpretů flamenca jsou totiž cikáni, i když samozřejmě existují a existovali vynikající a osobití umělci necikánského původu.

Baile flamenco, tedy flamenkový tanec, je stejně stylově pestrý, jako flamenco samo. Tak jako jsou pro jednotlivé hudební obměny typické určité texty, náměty a nálady, tak i v tanci se každý styl vyznačuje typickými figurami a choreografickými prvky, které nejlépe vyjadřují pocit tanečníka nebo tanečnice a korespondují s emocemi písně. Pomalejší tance, jako je soleá a seguiriya, zpravidla vyjadřují melancholii, smutek, bolest a utrpení spojené s láskou nebo smrtí. Hlavní důraz je dán na hloubku osobního vyjádření, taneční pohyby torza, ramen, paží a rukou jsou napjaté a pomalé, tanec se odehrává většinou na místě. Napětí pomalých a vážných pohybů se střídá s ostrými zastaveními pohybu (to je typické pro všechny styly flamenka). Právě takové tance předávají nejhlubší emoční prožitek.

Veselejší tance jsou dynamičtější s rozsáhlejšími sekvencemi podupávání, které se většinou stupňuje a končí nečekaným ostrým zastavením. Typickým doplňkem regionálních tanců předváděných na zábavách jsou kastaněty. Tyto dřevěné prstové perkusivní nástroje mají původ údajně v krétské kultuře a byly původně z mušlí. Dnes jsou vyráběny ze dřeva, ale tvar mušle je zachován. Kromě tlesků, kastanět a pokřiků se doprovází tanečník také luskáním prstů. Tento rytmický doprovod je rozšířený především v mužských tancích, kde často nahrazuje krouživé pohyby rukou, typické pro ženský tanec. Kvalita baile, jak u žen tak u mužů, se hodnotí podle duende, gracia, a compás. Duende je těžko přeložitelný termín, který ve flamencu označuje hloubku a čistotu projevu a schopnost vzbudit u diváků silný emoční zážitek. Gracia je elegance a ladnost pohybu, na rozdíl od prvního kriteria se toto vztahuje k estetice tance, ale zahrnuje i důstojnost a vznešenost. Třetí kriterium – compás – pak hodnotí muzikálnost tanečního interpreta, nebo-li schopnost udržet rytmus daného tanečního stylu (compás) přes náročné pauzy v tanci a synkopované podupy nohou.

Posledních třicet let se těší baile flamenco (ruku v ruce s flamenkovým žánrem jako celkem) renesanci, která sebou nese modernizaci a rozrůznění tanečních forem a škol. Už se za ním nejezdí jenom do Andaluských kolébek tohoto tance, jako je Jerez de la Frontera, Huelva, Granada nebo Sevilla, ale především do Madridu nebo Barcelony, kde působí mnohé současné hvězdy a inovátoři baile flamenca.

Umění flamenka je tak úzce propojené s životním stylem, že je jen těžko lze oddělit. Ideální představa flamenkové zábavy není nepodobná setkání nad sklenicí přívlastkového bílého v jihomoravském sklípku s autentickou lidovou hudbou. Vino de Jerez (sherry), tapas (pochutiny), kytara, cajon (venezuelský perkusivní bubínek domestikovaný flamencem v minulém století), tleskání, tanec, zpěv – všechny tyto podoby a prostředky spontánní lidské zábavy k sobě v jižním Španělsku a nejen tam neodmyslitelně patří. I proto bude součástí festivalu také oblíbená degustace španělských vín a kulinářských specialit.

Festival IBERICA zrcadlí právě iberoamerický životní styl a už tradičně nabízí kulturní zážitky pasivní i participaci aktivní. Pro diváky je připravena série pěti vystoupení ve čtyřech různých městech, pro adepty iberoamerického tance či instrumentálních dovedností pak čtyřdenní tvůrčí dílny. Boskovice i nadále zůstávají festivalovým centrem a přitáhnou svojí flamenkovou atraktivitou kulturymilovné lidi ze všech koutů republiky. Zájemci o workshopy mohou vybírat ze široké nabídky – flamenkový tanec, salsa, flamenková kytara a perkuse. Dílny pod vedením lektorů ze Španělska, Kolumbie a Slovenska se budou odehrávat už tradičně na boskovickém zámku a v přilehlých prostorách ve dnech 22. - 25. srpna a jejich vyvrcholením bude závěrečná fiesta v Zámeckém skleníku v sobotu 25. srpna. Možnost nahlédnout do tajů flamenkového rytmu a pohybu se nabízí ve třídách flamenkového tance (začátečníky povede Slovenka Lucía Čellárová, pokročilé Mari Carmen Guerrero ze Španělska), flamenkové kytary (začátečníkům se bude věnovat Slovák Stanko Kohútek (Morenito de Triana), a pokročilé si do práce vezme formou tématických masterclasses lektor zahraniční (jména z řad špičkových festivalových interpretů v jednání), flamenkových perkusí (povede Matuš Kohútek ze Slovenska) a salsy (vyučovat bude charismatický Alvaro Vargas z Kolumbie).

Festivalové koncerty letos roztancují diváky a posluchače v Boskovicích (22.8.), kde se před tradičním a oblíbeným rozjezdovým večerem v zámeckém skleníku vernisáží v 18.00 otevře výstava prací španělského výtvarníka Santiaga Susa v boskovickém muzeu. Paralelní úterní vystoupení v pražském divadle Archa a středeční show v brněnském Semilasse (23.8.) připraví půdu na závěrečný galakoncert na nádvoří boskovického zámku (25.8.).

Jedním z hlavních diváckých magnetů letošní Iberiky bude bezesporu dvojice flamenkových tanečníků z Granady – Patricia Guerrero a Luis de Luis. Patricia Guerrero, teprve sedmnáctiletá tanečnice, je vycházející hvězdou na flamenkovém nebi a i přes své mládí se už chlubí řadou ocenění z nejprestižnějších soutěží a festivalů, na kterých spolupracovala s mnoha umělci slavných jmen. Luis de Luis pochází z rodiny flamenkových umělců a svoji dráhu profesionálního tanečníka započal velmi brzy – již od dvanácti let sklízí úspěchy na nejrůznějších pódiích po celém světě. Jeho spolupráce s legendárním kytaristou Paco Peñou mu vydobyla popularitu nejen ve Španělsku, ale i v zahraničí. Oba umělce doprovodí španělští hudebníci pod vedením Davida Carmony, který je jedním z nejvýraznějších objevů mladé generace flamenkových kytaristů. Flamenková kytara je synonymem virtuozity a nadaný romský kytarista z Granady David Carmona patří mezi její současné nejvýraznější talenty. Kytara ve flamencu často funguje jako celý orchestr a její skuteční mistři ji právě tak bohatě dokáží rozeznít. Takovým mistrem je i David a svůj talent zhmotňuje pomocí strun a ozvučných desek do precizního rytmického přediva i brilantních tónových kaskád.

Vítaným ozvláštněním letošního festivalu bude vystoupení tanečního divadla MAXIMVS, které na festivalu Iberica prosvítí španělské slunce v choreografii Sol (slunce) legendárního amerického choreografa Joe Alegada na hudbu mistra world music, oudisty Anouara Brahema a britského saxofonového experimentátora Johna Surmana. Slovenskou flamenkovou scénu bude reprezentovat vynikající kytarista Martin Bies a jeho skupina Flamenco Clan. Bies V současnosti prezentuje koncertní programy sestavené z vlastní osobité tvorby, originálních aranžmá skladeb největších mistrů flamenca a za asistence svého klanu, jemuž dominuje El Demo - nepochybně největší osobností flamenkového zpěvu v střední a východní Evropě - formuje syntézu flamenkové kytary, zpěvu a tance do mimořádně zajímavého tvaru.

Loni si návštěvníky festivalu Iberica získala Carmen Cortéz v duu s fenomenálním kytaristou Gerardo Núñezem vystoupením, jež vhánělo slzy do očí i úsměv do tváří. Flamenco prostě překypuje emocemi a přenáší je na své posluchače a diváky. Nechme se na koncertech festivalu Iberica 2007 opět aspoň chvíli unášet na temperamentní andaluské vlně.

Více informací k festivalu naleznete na webových stránkách www.iberica.cz

Verze pro tisk