Rafaela Carrasco
Tanečnice
a choreografka Rafaela Carrasco, narozena
v roce 1972 v Seville (Španělsko), patří k nejvýznačnějším představitelkám
avantgardního flamenka. Sevillská tanečnice je jednou z těch tzv. věčně
nespokojených, které chtějí víc a stále experimentují.
„...jsem neklidná, vždycky, když něco dělám, už jsem myšlenkami úplně někde jinde. Je to
dobré, ale občas dost na obtíž, protože nikdy nežiješ skutečně
v přítomnosti, jsi pořád někde v zítřku...”
Začala tancovat v šesti letech, samozřejmě s typickými sevillanas. Až do
svých sedmnácti let studovala klasický španělský tanec na škole Matilde
Coral, jedné z nejuznávanějších flamenkových osobností. Krátce nato se
představuje u tanečníka Maria Maye, současníka již zemřelého
Antonia Gadése, hlavního protagonisty slavných flamenkových
filmů Carlose Saury. S Compañía de Mario Maya se prezentovala
asi šest let. Téměř na stejnou dobu se stala i členkou Compañía
Andaluza de Danza, pod vedením tohoto granadského tanečníka, choreografa a
jednoho z představitelů filmu Flamenco.
„Zkušenost nemění tvůj tanec, mění
tě uvnitř. A to musí být vidět zvenčí.”
Učila se a zdokonalovala svůj taneční projev u mnoha profesorů a v různých
disciplínách. Studovala klasický tanec u Josého Palaciose, Rosy Naranjo a
Josého Morena; španělský stylový tanec u Any Maríi Bueno, Merche Esmeraldy a
Goyo Montery; regionální u Pedra Azorína a Juanjo Linarese; moderní u Teresy
Nieto a flamenco pak u renomovaných profesorů: La Toná, Manolo Marín, Manolete,
El Güito, Milagros Menjíbar, Rafael el Negro a El Mimbre. Všech získaných
znalostí využívá při vlastní práci lektorky od roku 1996 v tanečních
studiích jako jsou Amor de Dios, na Festival de Jerez nebo Centro
Flamenco de Estudios Escénicos v Granadě.
Ve třiadvaceti letech se přestěhovala do Madridu „...abych se
začala formovat jako sólistka, abych mohla studovat, pracovat s novými
lidmi a hlavně poznat sama sebe, svůj výraz, svůj styl.”
V roce 1996 spolupracovala s Compañía de Belén Maya; vrátila se k Mario
Mayovi jako sólistka, spolu s Belén Maya, Israelem Galvánem
a Rafaelem Campallo; tancovala po boku Javiera Baróna jako host v El pájaro negro
a s Adriánem Galiou v Pensando Flamenco. Také se představila v cyklu Cumbre
Flamenca ve vystoupení Hasta aquí hemos llegado.
Pod vedením Cristiny Hoyos tancovala
v představení Nuevas Generaciones. Dále pracovala například s
Rafaelem Amargo jako host v choreografii Amargo, které v roce
2000 získalo ocenění za nejlepší taneční vystoupení; s Ricardem Franco jako
první tanečnice v De sol a luna; v únoru 2001 účinkovala s
Cristóbalem Reyesem a Lolou Greco v Pura Pasión slavného tanečníka Joaquína
Cortése.
Již v květnu 2001 účinkuje v cyklu představeních nazvaném Flamenco
viene del Sur v sevillském divadle Central; v březnu 2002 na
festivalu v Jerezu spolu s Manuelem Reyes; v září 2002 na Bienal
de Sevilla s vystoupením Orestes en Lisboa a v dubnu 2003
na XIV. Gala del Día Internacional de la Danza, ve kterém představuje báseň Miguela Hernándeze
v choreografii pod stejným názvem Desde que el alba quiso ser alba.
V roce 2002 „...jsem se rozhodla založit vlastní skupinu,
z nutnosti. Přišla chvíle, kdy se chceš rozvíjet a potřebuješ jít dál,
vymýšlet vlastní choreografie, moci řídit více lidí, experimentovat...”
Její první práce A cinco získala hned několik ocenění na XI Certamen
Coreográfico de Danza Española y Flamenco v Madridu: za nejlepší
choreografii, za nejlepší originální hudební kompozici a jeden z členů
souboru, Daniel Doña, i cenu pro nejlepšího tanečníka.
V březnu 2003 na festivalu v Jerezu mělo premiéru její první kompletní vystoupení
La música del cuerpo a poté Una mirada del flamenco. Od této doby,
mezi působením na Bienal de Sevilla a Madrid en Danza, se její
skupina prezentuje také na mnoha dalších festivalech mezinárodní úrovně.
Rafaela Carrasco se vrací na Festival de Jerez v únoru 2004 jako host nové
skupiny Maria Maye v premiéře choreografie Un, dos, tres, faaa....
O pár týdnů později se představuje s Belén Mayou na
premiéře pod názvem Fuera de los límites, opět v divadle Central v
Seville. Mezitím např. sestavila i choreografii Los caminos de Lorca pro
Centro Andaluz de Danza, poprvé uvedenou na Bienal de Sevilla 2004.
„...flamenco je fantastické, velmi obohacující,
a zároveň velmi bohaté a otevřené...”
Verze pro tisk
