La Macanita

Španělská zpěvačka vlastním jménem Tomasa Guerrero Carrasco, známá především jako La Macanita, se narodila v roce 1968 v populární cikánské čtvrti Santiago v Jerez de la Frontera (provincie Cádiz). Přezdívku dostala po svém otci El Macano, avšak typický cikánský hlas zdědila spíše po matce: "Cítila a slyšela jsem flamenco v břiše mé matky. A od té doby mě neopustilo."

Již jako malá tíhla k hlubokému zpěvu a od svých deseti let ji začali považovat za velice slibnou naději flamenkového pěveckého umění.

Rodačka z Jerezu dnes samozřejmě ovládá velmi dobře i veselá, sváteční palos (cantes festeros), ale její umění se stále projevuje především v soleá, která je flamenkology považována za jeden z pilířů cante jondo (hluboký zpěv). Dále její talent vyniká například ve villancicos navideños (vánoční zpěvy), fandangos a z cantes festeros to jsou pak zejména bulerías de Jerez, bulerías de Cádiz a tangos. Pro své přirozené nadání je také vynikající zpěvačkou při doprovodu k tanci.

První účinkování cikánské zpěvačky Macanity v lokálech svého rodného města bylo spojené s dětským souborem pod vedením kytaristy Manuela Morao, jako v případě většiny jejích jerezských vrstevníků. Kytarista Manuel Morao (*1929) byl v oné době jedním z nejvýznamnějších propagátorů flamenka svého kraje, tj. Jerezu, a v rámci Jueves Flamencos, které založil již v roce 1966, s nadšením podporoval toto umění mezi dětmi a mládeží a organizoval pro ně vystoupení.

Byla členkou souboru Coro de Villancicos při Cátedra de flamencología. S villancicos nahrála několik alb a zúčastnila se různých vánočních koncertů. Villancico také interpretovala v pozdějších letech ve filmu Flamenco režiséra Carlose Saury.

V roce 1983 v Hotel Jerez měl premiéru její první sólový recitál, při kterém ji doprovázel kytarista Ramón Trujillo.

V následujících letech působila v několika skupinách. Např. v roce 1985 s umělci zpěvákem El Tortou, Ramírezem, kytaristou Moraítem Chico a zpěvákem El Capullo účinkovala v madridských tablau Los Canasteros a Zambra. Tím začala její skutečná profesionální kariéra. Absolvovala s nimi různá turné po celém Španělsku, a vždy s velkým úspěchem. A poté, co si ji v roce 1988 vybral další významný kytarista Manolo Sanlúcar pro své album Tauromagia, se slibná mladá zpěvačka za krátký čas proměnila ve stálici prestižních flamenkových festivalů.

V roce 1988 se začlenila do nové companíe Manuel Morao y los Gitanos de Jerez, která debutovala s představením pod názvem Flamenco: Esa Forma de Vivir.

V roce 1989 nahrála konečně své první sólové album A La Luna Nueva v produkci společnosti Twins Records.

V roce 1992 účinkovala ve vystoupení Arco de Santiago, které bylo prezentované téměř po celou dobu výstavy EXPO´92 v Pabellón de Andalucía v Seville. Obdržela cenu Premio Demófilo de Arte Flamenco a nahrála album Con el Alma ve francouzské produkci Audivis (Ethnic) pro kolekci Flamenco Vivo.

Na VIII. ročníku Bienal de Sevilla, konaného v roce 1994, vystupovala v programu 100 Anos de Cante v roli zpěvačky La Niña de los Peines (1890 – 1969), nejen díky své výrazné fyzické podobě s touto legendární sevillskou zpěvačkou. Její výstup měl velký ohlas ze strany kritiky, tisku i veřejnosti.

Následně se spolu s kytaristou Moraítem Chico představila ve vystoupení Lo que es Jerez, prezentovaného v Hotelu Triana za přítomnosti španělské královny Sofie.

Divadlo Lope de Vega ji pozvalo do svého programu Noches Flamencas; do cyklu, ke kterému se vracela i v dalších letech. Během prestižního festivalu La Batie de Géneve, konaného roku 1996, nadchla publikum v divadle Theatre Alhambra, spolu s kytaristou Moraítem Chico a zpěvákem Terremoto Hijo v představení Al Son de Jerez.

José Luis Ortiz Nuevo ji přizval v roce 1997 do představení Enrique Morente & Los Jóvenes Flamencos v sevilském divadle Teatro de la Maestranza a v témže roce také zahájila XXXVII. ročník festivalu Cante de las Minas v La Unión. Poté v Badajoz účinkovala v programu Homenaje a la Mujer Gitana.

V roce 1998 nahrála své nové album Jerez - Xérez - Sherry pod dohledem sevillského rodáka Ricarda Pachóna, jednoho z významných producentů flamenkových nahrávek. Na albu spolupracovali kytaristé Moraíto Chico, jeho syn Diego, Pedro Sierra a Diego Carrasco, perkusionisté Manuel Soler a Juan Ruiz a kubánský pianista Rafael Garcés. Tímto albem si La Macanita upevnila svou kariéru na národní i mezinárodní úrovni.

Na začátku roku 2000 vysílal německý rozhlas (WDR) její koncert, který byl součástí programu Matinée der Liedersanger, v přímém přenosu. V rámci cyklu Arte Flamenco se následně prezentovala v londýnské Queen Elizabeth Hall, kde měla také svou premiéru coby sólová zpěvačka. La Macanita si u britských posluchačů samozřejmě ihned získala velkou přízeň a uznání.

Na jaře stejného roku byla pozvána opět do Německa, tentokrát do města Lörrach, na Festival Stimmen, na kterém se prezentovaly nejlepší hlasy z celého světa. Poté se vrátila do Španělska na andaluské scény k účinkování v cyklu Flamenco y Son Cubano. V říjnu zazpívala v novém barcelonském Auditoriu a rozjela se na dlouhé turné po Spojených státech a Kanadě. Také se objevila v programu Séptimo de Caballería s Miguelem Bosé a byla pozvána na XI. ročník Bienal de Sevilla k účinkování na Tomatitově koncertu nazvaném Bajandí, který se konal 20. září 2000.

Tento rok, ještě před přípravou nového alba, účinkovala na barcelonském Festival Ciutat Vella, madridském Festival Flamenco Pa´Tos v Colegio de Médicos a se zpěvákem Diego El Cigala opět v cyklu Noches Flamencas v sevillském Teatro Lope de Vega. Následně mělo možnost La Macanitu ocenit i zahraniční publikum, konkrétně na francouzském festivalu v Mont-de-Marsan, kde vystupovala po boku zpěvačky La Paquera v jejich společném představení Dos Mujeres de Jerez.

Dále účinkovala například na těchto prestižních festivalech: 11. března 2002 na Festival de Jerez v divadle Villamarta; 6. června 2002 na III. ročníku Flamenco Pa´Tos s kytaristou Diegem del Morao; 3. září 2002 na Bienal de Sevilla v Reales Alcázares s kytaristou Diegem del Morao; 10. září 2004 na Bienal de Sevilla v divadle Lope de Vega s umělci Calixto Sánchezem, zpěvákem Terremoto a tanečnicí Milagros Menjíbar; 27. února 2007 na Festival de Jerez ve slavné Bodega Los Apóstoles, kde představila zatím své poslední album La luna de Tomasa... a dalších.

Úspěch a uznání, kterého La Macanita dosáhla vzhledem ke svému mládí poměrně brzy, není až tak překvapující, když vezmeme v úvahu její úplné začátky: v pouhých čtyřech letech se objevila v televizní sérii Rito y Geografía del Cante, kde zatancovala a zazpívala buleríu Coplas toreras del Paula od Manuela R. Ruize.

Macanitin hluboký, výrazný cikánský hlas patří k těm nejflamenkovějším v současné době. Dá se říct, že disponuje hlasem patřícím spíše k jiné epoše. Je zpěvačkou se širokým repertoárem a díky svému umění pokračovatelkou těch pravděpodobně největších ženských pěveckých hvězd dvacátého století: Fernanda de Utrera (1923-2006), Perla de Cádiz (1925-1975) a La Paquera de Jerez (1934-2004). Její pěvecký projev je tradiční jerezský, bez jakýchkoliv moderních přízdob. La Macanita je jednou ze současných nejlepších flamenkových zpěvaček a je také považována za vůbec nejlepší jerezskou zpěvačku následující po legendární La Paquera de Jerez.

Hlavní diskografie

• A la luna nueva (1996)
• Jerez - Xéres - Sherry (1998)
• Con el alma (1995)
• La luna de Tomasa (2002)

Zvukové ukázky

• Adiós tristeza (bulería z alba Jerez - Xéres - Sherry)
• El amante se acerca (bulería z alba Jerez - Xéres - Sherry)
• Háblame con franquenza (siguiriya z alba La luna de Tomasa)

Video

• Ukázka z Rito y geografía del cante



Verze pro tisk