Kalendáře
Kytaristé
Zpěváci a zpěvačky
Skupiny
Tanečníci a tanečnice
Kytara a cajón
Diskuse
|
El TurroneroZpěvák El Turronero, celým jménem Manuel Mancheño Peña, se narodil v roce 1947 ve Vejer de la Frontera (provincie Cádiz). Jeho rodiče prodávali turróny na pojízdném stánku během trhů po celé Andalusii, nicméně měl také flamenkové předky: jako bratranec zpěváků Juana Peñi “El Lebrijano” a Gaspara de Utrera byl příbuzensky spojen se slavnými flamenkovými dynastiemi z Lebriji a Utrery. Narozen ve Vejer de la Frontera, kousek dětství však Manuel také prožil v cádizském Alcalá de los Gazules a poté ještě v Utreře. Ve svém období dospívání, jak také nemohlo být jinak, tedy prodával turróny, a to až do chvíle, než se stal profesionálním zpěvákem. Po své počáteční profesi mu zůstala i pozdější umělecká přezdívka. V Utreře se na nějakou dobu usadil a spolu s dalšími vrstevníky se učil zpěvu u místních pěveckých hvězd - Fernanda a Bernarda, Perrate či jeho bratranec Gaspar...aj.- a také fandangos, pro které měl slabost, u zpěváka Porrinas de Badajoz. Mezi utrerskými flamencos si našel také styl, se kterým si v šedesátých a sedmdesátých letech začínal otevírat vrátka do madridských tablaos. Do Madridu se přestěhoval v roce 1963 a byl to zejména Gaspar, který mu hned z počátku pomáhal se zabydlením se v hlavním městě. Jako doprovod k tanci působil v Torres Bermejas, El Duende a las Cuevas de Nemesio. V tablao Torres Bermejas, které bylo tím hlavním místem pro rodáka z Cádizu, se také seznámil s Camarónem de la Isla. S Camarónem sdílel nejen tuto scénu z profesionálního hlediska, ale i těsné přátelství, dům a společné zážitky. V madridských tablaos pracoval až do doby, než ho objevil Antonio Gades. V jeho souboru působil asi čtyři roky a procestovával s nim celý svět. Po boku Antonia Gadese nabyl po profesionální stránce mnoho zkušeností, které mu následně posloužily v jeho kariéře. Několik let byl vytrvalým účinkujícím na festivalech a v různých peñas, kde si pěstoval své již zeširoka zakořeněné pěvecké spektrum. Intenzivním rozvojem a kadeřením svého heterodoxního projevu dosáhl vytvoření vlastního stylu, který nazývali jak jinak než turroneras. El Turronero se specializoval na soleá por bulería, soleá, bulerías a fandangos, a jako rodák z Cádizu byl samozřejmě velkým znalcem tangos, cantiñas a dalších cádizských cantes. Slávu v sedmdesátých letech mu zahájila série nahraných alb, na kterých střídal tradiční flamenco s dalšími písněmi v rytmu bulerías a tangos; až po dosažení úspěchu s tituly jako Andalucía a Ahora me tocó ganar (Me tocó perder). Autorem jeho největších hitů byl jerezský kytarista Paco Cepero, který ho zároveň dlouhou dobu doprovázel jak na festivalech, tak i v nahrávacích studiích. Hity z Turronera udělaly jednu z hvězd významných andaluských flamenkových událostí; byl u posluchačů nesmírně oblíben a stal se také klíčovou postavou v epoše festivalů, kdy v jejich čele stál ještě spolu se zpěváky jako např. Camarónem, Pansequitem, Rancapinem či bratrancem Lebrijano. Stal se také velmi populárním umělcem v Kolumbii a jiných jihoamerických zemích, kde nějakou tu sezónu přebýval. V červnu 1997 mu byl věnován na počest festival Potaje Gitano de Utrera. Ale ještě v listopadu téhož roku, ve svých necelých 51 letech, prodělal mozkovou příhodu, která mu způsobila částečné ochrnutí a definitivně ho stáhla z pódií a nahrávacích studií. Když Manuel onemocněl, starala se o něj jeho sestra, Ana la Turronera, také zpěvačka. V roce 2001 s ním uskutečnili rozhovor, ve kterém se zeširoka rozpovídal o svých těžkostech a přáních do budoucna. Stále snil o tom, že se ke zpěvu vrátí. A tak se také stalo, byť jen na malých fiestách v kruhu rodiny a přátel. O pět let později, dne 1. září 2006, zemřel v sevillské nemocnici Virgen del Rocío. Byl čtyři dny v bezvědomí následkem embolie, která 59-letého zpěváka nakonec stála život. Pohřeb měl 2. září 2006 v kostele Santiago v Utreře. Jen pár dnů před ním zemřela zpěvačka Fernanda de Utrera (1923-2006) ; téměř pro všechny kritiky a příznivce flamenkového zpěvu královna por soleá dvacátého století. Smrtí El Turronera tak utrerský flamenkový svět ztratil ve velice krátké době dvě velké osobnosti. I přes jeho místo narození, tj. Vejer de la Frontera, je považován za zpěváka Utrery. Jak také sám přiznává v jedné ze svých bulerías, v níž zpívá, že první léta prožil v jiné cádizské oblasti, Alcalá de los Gazules, a že do Utrery přijel stále ještě jako dítě. El Turronero má bohatou diskografii, která je ale z větší části již vyprodána - dnes jsou k dostání už jen různé rekompilace. V ní například i album pod názvem Desde Cái (Tanguillos de Cádiz), nahrané v roce 1993, kterým chtěl vyjádřit zvláštní poctu cádizskému karnevalu a Cádizu vůbec. Jeho projev připomíná doslova boj se zpěvem; zápasí s ním, aby dosáhl toho nejlepšího, nejtěžšího, a co nejhlubších emocí. Turronerův hlas je plný energie, neklidu, smělosti, odvahy zajít do extrémů v obou směrech. Vystupuje až na vrchol a vzápětí spadne úplně dolů, a po celou dobu s neobyčejnou silou a jemností zároveň, jak se stává obvykle jen u velikánů flamenkového zpěvu. Zpívá s úžasnou rytmickou virtuozitou, která mu v některých stylech příležitostně dává melodickou svobodu, když uzná za vhodné. Vše upřímně vychází ze zpěvákova hlubokého nitra, a je tak umělcem s neuvěřitelnou schopností přenášet emoce na posluchače. Turronerův život je popsán v knize El Coraje de Vivir, kterou napsal Manuel Martín, a ve které se také vypráví, že rodiče byli kočovnými prodavači turrónu, po němž mu zůstala i přezdívka. Zpěvák El Turronero byl ženatý s tanečnicí Carmen Montiel.
CD
Zvukové ukázky
Video ukázkyViz též: Los Perrate |