Další zkušenosti z Granady


Další zkušenosti z Granady



El Albaicín
Nedávno jsem si na tomto portálu přečetla článek o kytarovém kurzu v Granadě a okamžitě při něm zavzpomínala na kurz flamenca, který jsem v Granadě absolvovala zase já… Kurz mě nadchnul, příští rok bych chtěla jet zase, a tak se ráda podělím o své zážitky, abych přesvědčila i ostatní tanečnice a tanečníky, kteří třeba ještě váhají…

Měla bych ještě podotknout, že Granadu jsme si s přítelem vybrali nejen pro silnou flamenkovou tradici. Chtěli jsme se zároveň procvičit ve španělštině a v Granadě je jazykových škol dostatek. Přítomnost čarokrásné Alhambry a přírody v okolí Granady (a nemyslím tím jen pohoří Sierra Nevady) jen potvrdila naši volbu.

Do Granady jsme se dopravili letecky přímo z Brna, odkud pocházíme. Nejprve jsme letěli do Girony (zpáteční letenka 2400,- Kč na osobu) a v Gironě přestoupili na let do Granady (resp. Jaénu, cca 40 km od Granady, zpáteční letenky cca 1000,- Kč na osobu). Letecká doprava po Španělsku je mnohem levnější než autobusová. Ubytování vám zajistí přímo škola, chcete-li, buď s jinými studenty na privátech rozstrkaných různě po městě (vždy ale v blízkosti školy), cena 135 Euro/osoba/2 týdny v dvoulůžkovém pokoji, nebo u španělských rodin. Na první pohled to vypadá jako výhoda, zvlášť učíte-li se i španělštinu, ale ze zkušeností ostatních studentů vím, že španělské rodiny braly studenty spíše jako snadný zdroj příjmů a moc se jim nevěnovaly.



El Albaicín
Moje jazykovka mi nabízela i kurz flamenca, ten jsem ale nakonec s díky odmítla. Přišlo mi divné nechat si kurz tance zprostředkovat přes jazykovou školu, když v Granadě jsou přímo taneční školy… a tak jsem si taneční školu našla sama přes internet a dobře jsem udělala. Jen pro srovnání – můj kurz flamenca v taneční škole (dva týdny, celkem 20 tanečních hodin) stál 165 Euro, jazykovka mi nabízela kurz (dva týdny, 16 hodin) za 240 Euro! Přitom taneční hodiny se měly konat v jedné maličké místnosti přímo v jazykovce a učit to měla Japonka… nic proti Japoncům, ale aby mě v Granadě učil flamenco někdo jiný než Španěl, to mi připadalo dost absurdní.

V Granadě je tanečních škol několik, já si vybrala Escuela Carmen de las Cuevas es.carmencuevas.com. Už předem jsem trochu věděla, do čeho jdu, na YouTube jsem totiž našla několik amatérských videí ze zdejších lekcí (stačí zadat název školy). Živě si vzpomínám na první návštěvu školy, když jsem se šla zapsat. Škola má prostory v historické části města, ve čtvrti nazvané Albaicín. Tvoří ji úzké strmé uličky lemované malými bílými domečky, ze kterých většinou vidíte jen malou část – zbytek domků je totiž vydlabán ve skále, takže tvoří jakési jeskyně. I taneční kurzy probíhaly v těchto jeskyních (odtud název školy, cueva = jeskyně). Poprvé jsem šla do kurzu pěšky, protože jsem zvyklá chodit, pak už jsem jezdila z centra vždy jen minibusem, protože stoupat půl hodiny rozpálenými uličkami, kde není ani centimetr čtvereční stínu, znamená přijít o podstatnou část energie na tančení.



Escuela Carmen de las Cuevas
Atmosféra školy je nezapomenutelná. Sotva jsem poprvé vysupěla k železné bráně školy a vstoupila do zarostlého patia, ocitla jsem se ve světě, kvůli kterému jsem sem přijela. Na lavičce v patiu seděl snědý mladík drnkající na kytaru, druhý stál nad ním a lehce si tleskal do dlaní. Uvnitř jeskyní už probíhaly kurzy (je možno si vybrat techniku, nebo kurzy intenzivního tance, kde se učí nějaká konkrétní choreografie). Na první lekci jsem pak čekala v altánku na střeše s výhledem na Alhambru…

Pokročilost… původně jsem se chtěla zařadit mezi středně pokročilé tanečnice. Dostala jsem ale upozornění, že pokud jsem se dosud učila flamenco někde jinde než přímo ve Španělsku, měla bych raději navštěvovat nejprve začátečníky. Poslechla jsem a dobře udělala, protože i tak byl kurz velice náročný, většinou jsem za tu hodinu a půl propotila všechno, co jsem měla na sobě. První týden jsme se učili choreografii tangos, druhý týden pak soleá por bulerías a myslím si, že v ČR by se takovéto choreografie učily až po 2-3 letech pravidelného tance.

Také atmosféra v kurzu byla velice přátelská. Naše učitelka Karoline byla nejen výborná tanečnice, ale také převelice trpělivá a milá osůbka. Na každé hodině bylo vidět, jak flamencem žije a dokázala tuto euforii přenést i na nás. Byla k nám velmi pozorná, každý nový prvek jsme pilovali tak dlouho, dokud ho většina z nás dobře neovládala, teprve pak jej zařadila do choreografie. Velkou část kurzu nás také doprovázel hrou na kytaru její přítel. Bylo to všechno tak nakažlivé, že když jsem se po lekcích vracela „domů“, celou cestu jsem si v duchu vyklepávala nový rytmus, nebo zpětně přehrávala choreografii.



Učitelka Karoline

Jen mě mrzí, že nás bylo v kurzu až příliš…celkem asi 15 lidí, takže se občas stávalo, že jsme na naši učitelku jeden přes druhého moc dobře neviděli, i když se snažila vše předvádět víckrát na obou stranách jeskyně. Proto celkem doporučuji jet na kurz mimo hlavní sezónu, tedy mimo prázdniny, například až v září nebo říjnu. Pak máte šanci, že vás bude v kurzu třeba jen 5, a učitelka se vám může věnovat více.

Na druhou stranu – v červenci a srpnu se v Granadě (určitě i kvůli turistům) konají flamenkové festivaly, na kterých vystupují známí tanečníci, zpěváci a hudebníci. Letos to byl například festival Los veranos del Corral, na kterém vystoupili například David Pérez, Luis de Luis nebo Belén Maya. Mně se velice líbila Patricia Guerrero, kterou jsem měla možnost vidět tančit i na jednom z ročníků Iberica.



David Perez

Ještě doporučím koupit si v Granadě taneční obuv nebo i sukni či šaty – našla jsem v centru celkem tři specializované obchody na flamenco, kde je samozřejmě všechno výrazně levnější než u nás. Já sama jsem neodolala černým jednoduchým šatům ve stylu Sara Baras, které mě i s červeným šátkem přišly na cca 120 Euro. Rozhodně ale obchůdky navštivte i v případě, že nic koupit nechcete – prodávají zde i ručně vyšívané šaty na vystoupení nebo na oslavy a ty opravdu stojí za to vidět!



Patricia Guerrero

Na závěr musím zhodnotit, že za těch 14 dní jsem ve flamencu pokročila více, než za rok u nás v ČR (ve španělštině taky). Asi to ani jinak není možné – to flamenco tady vidíte prostě všude, pohlednicemi počínaje a flamenkovými koncerty konče. Ne že by naši čeští lektoři byli tak špatní, to vůbec ne! Jen tady v Granadě flamenco vnímáte mnohem intenzivněji, než když jdete v ČR jednou týdně po práci na kurz, který chápete spíše jako relax. V Granadě máte mnohem větší motivaci a ta dělá skutečné divy. I když si možná i po kurzu budete pořád připadat jak „dřevo“, alespoň konečně pochopíte, jak tanec „cítit“. Jak nejen vybrousit techniku, ale hlavně jak flamenco prožít.



Uvnitř jeskyní

Markéta Polášková, 14.10.2008