Zkušenosti z Granady

Na konci minulého roku jsme na těchto stránkách zveřejnili informaci o kytarových kurzech v Granadě. Pokud jste někdy uvažovali o cestě na podobný kurz do Španělska, a nemáte s takovým cestováním zkušenosti, může vám nyní přijít vhod článek od Petra Grigy, prvního českého účastníka tohoto kytarového kurzu v Granadě.

Vážení kamarádi kytaristi,

pár přátel mě požádalo, abych napsal krátký článek o mojí cestě na kytarový kurz do Granady, který pořádala Lenka Jersáková – účelem je, aby se další začínající flamenkoví nadšenci vyvarovali některých chyb a cestu si mohli lépe zorganizovat. Literární úroveň prosím nehodnoťte...

Po včasném objednání letenky v předstihu asi půl roku, se nám s přesedáním v Gironě (Barcelona) podařilo zajistit zpáteční letenku za asi 3800 Kč. Za přibližně 15 Euro na den se dá v Granadě vypůjčit na letišti auto (nejlépe rezervovat přes internet), ceny jsou očividně uzpůsobeny regionu, doporučuje se ale dodatečné havarijní pojištění za asi 70 Euro na 10 dnů – což jse sice smutné, musíte ale vycházet z toho, že vás v Granadě někdo na parkovišti pravděpodobně odře, což se nám přihodilo. Pozor, bez kreditní karty vám auto nepůjčí, na druhou výpůjčku už vám dají svoji věrnostní kartu, takže příště kreditní kartu pravděpodobně potřebovat nebudete (pozor, platební karta ještě není kartou kreditní). Na základě těchto zkušeností si já osobně příště vezmu přímý let bez přesedání, např.: do Sevilly nebo i jiného města a pokusím si zajistit auto tam. Ušetří se čas a peníze a navíc z Andalusie uvidím mnohem víc. Pozor, je tu zvláštnost (nejsme náhodou v Andalusii?), auto dostanete s prázdnou nádrží a s prázdnou byste ho měli vrátit. Pokud nenajedete alespoň 800 km, už se to zase tak nevyplácí :-), navíc není tak jednoduché odhadnout minimum v nádrži. Bohužel levné lety pomalu končí, platí se za každé kilo navíc a RyanAir, se kterým jsme letěli, už zrušil z ekonomických důvodů lety z Brna (my jsme letěli z Bratislavy). Nejlepší je letět nalehko a vzít si malý kufr do letadla, o přepravě kytary se zmíním později.

Je dobré si cestu přesně naplánovat. Hlavně díky autu jsme ušetřili spoustu času, protože ztrácet čas drkotáním v autobuse je podle mě škoda. I když na druhou stranu zaparkovat ve starší části Granady je kousek vyžadující hodně trpělivosti a časté kroužení po ulicích.

Ochotná Lenka, která kurs zařídila je veselá bytost, takže za chvíli jsem humornou formou začal pomalu chápat dění v Granadě. To co mě zpočátku zklamalo, bylo to, že jsem neviděl ty stovky pouličních kytaristů drtících úžasná rasgueada, ba ani desítky, zkrátka nikoho. Lence jsem oznámil, že tu žádné flamenko není... Pak jsme se drželi jejích rad a poslouchali, je to prý všude na ulici… Aha, proti mně jde starý muž a cinká si klíči, cinká si ale do rytmu a možná si v duchu i zpívá. Občas zazní zvuky kytary z nějakého okna, nebo hlasy opilců, lidé v autobuse si pobrukují a podupávají. Je to zkrátka skryto a chce to čas.

V době našeho pobytu koncem května tam moc fiest nebylo a těch pár potulujících se kytaristů, které jsme potkali, byli buď opilci, nebo Američané pokoušející se být objeveni. Nepočítám-li fiestu, kde hrál náš učitel José María, tak jsme zadarmo viděli v peñi La Platería na Placeta de Toqueros koncert sdružení pro založení katedry flamenkologie na zdejší univerzitě – tam mě poprvé zaujal více zpěvák než kytarista, tanečnice byla také výborná, ale i tak mě více dojaly jednodušší tance Cikánek, které jsme viděli ve čtvrti Sacromonte v cuevě Zambra de Maria La Canastera. V této čtvrti jsou právě ty slavné jeskyně (cuevas), odkud se kdysi ozývaly strašidelné tlesky chudých Cikánů – dnes tam naleznete odhadem asi osm flamenkových cuevas s krásným výhledem na Alhambru. V cuevě se sedí téměř vždy vzadu a hudebníci hrají hned za dveřmi, je to zvláštní, ale bývalo to zřejmě tak, že Cikáni chodívali často nezvaně do nějaké společnosti a samozřejmě hned za dveřmi spustili svoje představení, aby si něco přivydělali.

Další flamenka už byla placená a nebylo to levné – účast na hodinovém představení v cuevě ve čtvrti Sacromonte stojí mezi 12 a 17 Euro (levnější je na Plaza Nueva klub Upsetter za asi 9 - 12 Eur). Každopádně doporučuji lístek do cuevy zakoupit minimálně 4 hodiny předem – rychle je tu vyprodáno. Je taky dobré se informovat, kdo bude hrát, a konzultovat to s někým místním – ne vždy zde hrají ti nejlepší. Do některých cuev člověka na ulici dotěrně verbují placení naháněči, některé cuevy to očividně nedělají – v těch prvních jde asi především o výdělek a můžete tu proto narazit na méně zdatného muzikanta (prosím bez urážky). Proto doporučuji hledat před cestou flamenkové akce na internetu a případně je i objednat – jen tak uvidíte za vaši dovolenou maximum flamenka. Pouliční flamenko jsme našli bohužel až v jiných městech, asi jsme neměli tolik štěstí.

Nejvíc jsem se ale těšil na kursy kytary a na svoji novou kytaru. José María Ortiz je srdečný a veselý člověk a naprosto fantasticky se mi věnoval a hodiny časově přetahoval. Lenka mi půjčila svoji kytaru a před kursem vysvětlila Josého zápis tabulatur – je jednoduchý a trochu jiný než ten standardní – trošku taky naškrábaný :-), ale flamenkové srdce to ani snad jinak neumí. Některé postupy, techniky a smýšlení se u různých učitelů mírně liší (já byl zatím u 4 učitelů), ale to je podle mne právě flamenko – je živé, vyvíjí se a navíc město od města trošku jinak (teď možná mnozí nesouhlasí, já ale za svůj názor nemůžu). Doporučuji to vzít na vědomí a od každého učitele si vzít to nejlepší.

José mi dal vlastně intenzivní kurs, přes den jsem si spíše jen procházel, jestli jsem porozuměl zápisu – bylo toho příliš, proto nemělo cenu přes den nějak výrazně cvičit. Hodně jsem se taky ptal prostřednictvím mé úžasné :-) ženy, která trochu španělsky umí. Pozor, pokud umíte jen pár slov, zřejmě vám to nebude ve Španělsku stačit, zjistil jsem, že i v kombinaci s posunky nějak moje jednoduchá sdělení nechápou (měl jsem pocit, že v jiné zemi by to stačilo), naučte se proto co nejvíce, jinak se bez tlumočníka neobejdete. Během deseti hodin (které José poměrně protáhnul) mi napsal něco kolem 10 tanců (celkem asi 20 skladeb) včetně svých skladeb. Jeho pomalou a rychlou interpretaci skladeb doporučuji nahrát na kvalitní zařízení, můj foťák bohužel zpožďuje obraz za zvukem, takže mám občas problémy, když se snažím něco "chytnout".

Ještě mám takový zajímavý zážitek: Nastala situace, kdy jsme po fiestě ve tři hodiny ráno (samozřejmě bylo plno) seděli v baru a José vytáhl kytaru, byl tam ještě starý zpěvák, který se přidal a vyťukával rytmus do stolu a tleskal – využil jsem příležitosti a zeptal se, jakým způsobem se tleská rychlá buleria, když je tleskačů více – zpěvák se na mne obořil, co že je to za hloupou otázku (to José má větší trpělivost, protože je zvyklý na zahraniční žáky) a zakázal mi mluvit – utišil mne slovy: relax, relax – poslouchej hudbu a relax, tleskej si jak chceš – tedy relax... Moc mi tím pomohl, od té doby si tleskám naprosto v pohodě – ten compás v té muzice prostě je, lepší je nechat ho k sobě přijít než se k němu pomocí složitých "vzorců a výpočtů" prodírat.

Jednoho dne jsme se vydali k asi osmdesátiletému kytaráři, který je značný morous a každému kytaru neprodá, ale Josému se podařilo získat jeho přízeň. To nám umožnilo navštívit království, kde bylo v několika patrech obrovské množství kytar různých kvalit – každá unikátní a ručně dělaná rozličného stáří od 5 do asi 15 let. Byli jsme tam pět hodin. Největší rozpor byl: palosanto nebo cyprese? Nakonec jsem vzal cyprese s úžasnými basy a nádhernými výškami, která se od tvrdšího zvuku levnějších cypřišových kytar trošku liší. Nemá dokonalý moderní lak, je to ale ruční práce, nedělal to naprogramovaný stroj ale konkrétní člověk. Prostě krásná flamenková kytara :-).

Určitě vás zajímá přeprava kytary. Ještě teď mne mrazí v zádech, neboť služby levných aerolinek se zřejmě dost liší od služeb těch dražších. Zaplatil jsem za každý let (protože se přesedalo, tak zpáteční byly dva) 40 Euro za speciální přepravu hudebního nástroje. Obal, který nebyl zcela tvrdý, ale byl z tvrzené pěny, jsem ještě vyztužil dřevěnými pláty. K mému zděšení, byť byla kytara označena jako "fragile", odjela na stejném pásu jako ostatní zavazadla – pak už jsem jen mohl doufat, že se o ni přece jenom později postarají, avšak v Gironě vyjela na pásu pod hromadou kufrů a když ji zrovna chtěl letištní zřízenec hodit pod další hromadu kufrů, tak jsem se k němu vrhl, ale zachytila mne letištní ochranka. Začal jsem hrozně křičet až to probralo i pilota v kokpitu, na kterého jsem hulákal, že chci za svých 40 Euro slušné zacházení s mým nástrojem a vůbec, že ho chci okamžitě zpátky – byl jsem tak neodbytný, že mi ji konsternovaný zřízenec přes ochranku podal a já se tak nemusel obávat, že na pásu v hale vyjede zničená. To divadlo za záchranu kytary stálo. V Gironě jsme si postěžovali a paní na odbavení nám slíbila, že se postará o to, aby kytara dorazila do Bratislavy v pořádku – samozřejmě za dalších 40 Euro. Na kytaru nalepila barevné pásky a nechala si ji bokem – pak zavolala zřízence v reflexní vestě a ten s ní bez jakýchkoliv dokladů(!) zmizel – alespoň jsem mu ještě asi pětkrát zopakoval, jakým letadlem odlétám. Bohužel v Bratislavě se situace opakovala a kytara opět vyjela pod hromadou kufrů – uspořádal jsem tam podobné divadlo jako v Gironě, ale nezabralo to – ochranka je tu silnější. Na hale na pásu vyjela kytara v pořádku. Nedoporučuji přepravovat nástroj touto cestou, jednak vyhodíte za nulovou službu 80 Euro a navíc riskujete poškození nástroje. Dokonce personál v letadle se mi vysmál, že to dělám takto a doporučili příště kytaře koupit letenku. To je dle mého zjištění běžná praxe profesionálních kytaristů. Další možnost je pokusit se v menším obalu dostat kytaru do letadla – riskujete ale, že budete vykázáni. Každý personál se k tomu prostě staví jinak.

Doufám, že vám tyto poznatky budou pomocí k optimálnímu uspořádání vaší cesty do Andalusie!

Ještě bych chtěl poděkovat Zdeňkovi Martínkovi a jeho partě za tyto stránky, nejenže by bez nich nemohl tento článek vzniknout, dokonce bych se ani na tento kurs nedostal a s flamenkem bych asi nikdy pořádně nezačal.