Iberica 2006

Iberica začala před dvěma lety jako koncert kytaristy Petra Víta a tanečnice Lucie Čellárové na nádvoří zámku v Boskovicích.

Na další rok už si pořadatelé vytyčili úkol zorganizovat sérii koncertů španělských umělců společně s kurzy tance, hry na kytaru a na cajón. To se jim podařilo: Z Granady přijeli tanečnice Matilde Gómez Romero, kytarista Rafael Gómez a perkusista José García "El Puche", který s sebou přivezl úspěšnou skupinu právě odrostlých dětí Taller de Compás de Almanjáyar, jejíž mladí perkusisté, zpěváci a tanečníci zaujali svým strhujícím projevem nejen v Boskovicích, ale i v Brně a Praze. Kytarista Rafael Gómez vedl i kytarovou dílnu, El Puche dílnu hry na cajón a Matilde Gómez Romero s Lucií Čellárovou kurzy tance. Na festivalu dále vystoupili kytarista Petr Vít, slovenská tanečnice Lucía Čellárová a slovenská formace Los Remedios.

Na letošní třetí ročník festivalu se pořadatelům dokonce podařilo získat hvězdu mezinárodního významu, kytaristu Gerarda Núñeze, patřícího k absolutní špičce v moderním flamenku. Ale nebyl to jen Núñez, kvůli komu se letošní ročník festivalu Iberica stal jednoznačně nejdůležitější událostí roku v pomalu se rozšiřujícím spektru flamenkových akcí u nás.

Očima účastníka kytarové dílny

Musím říci, že pro nás, zájemce o hru na kytaru, má Iberica kouzlo především kvůli kytarové dílně s ní spojené; je to u nás zatím ojedinělá příležitost, jak se zúčastnit kurzu s pravým Španělem, navíc aktivním flamenkovým umělcem. Zatímco některá taneční studia čas od času nabízejí zájemcům alespoň krátkodobé kurzy vedené španělskými lektory, pro kytaristy a perkusisty je Iberica jedinečná.

Letošní kurz hry na kytaru vedl Jorge Gómez "El Pisao", koncertní kytarista a člen seskupení Quatro de flamenco de Granada a Malas Juntas. Jorge je také zároveň aktivním učitelem hry na kytaru, což se projevilo v opravdu přínosném stylu výuky.

Samozřejmě se nedalo očekávat, že se toho za 4 dny výuky dá stihnout mnoho, ale i tak cvičení technik i falzet, i řada Jorgeových komentářů dobře zapadly do mozaiky nasávaných znalostí.

Souběžně běžely další kurzy: lektorem hry na cajón byl José García "El Puche", již známý z loňského ročníku. Kdo nevlastnil cajón, mohl si za 700 Kč na místě koupit (po předchozí objednávce) studentský cajón, bez strun uvnitř, přesto ale s docela dobrým zvukem. Kurzy tance vedla Lucía Čellárová a Inma Ibáñez (celým jménem Inmaculada Ibáñez Antequera), tanečnice se zkušenostmi ze spolupráce s hvězdami jako jsou Cristina Hoyos, José Mercé, José Menece, Enrique de Melchor či Moraito. A novinkou byly kurzy salsy, které vedl Alvaro Vargas z Kolumbie, uznávaný odborník na latinskoamerický folklór, salsu, merengue a argentinské tango.

Mañana - perfecto!

byla Jorgeova slova končící každé jednotlivé cvičení - tedy česky "zítra to budete umět perfektně". Popravdě řečeno, na cvičení ale nebylo moc času; Boskovice jsou krásné místo a navíc každý večer byl nějaký program.

Středeční večer v zámeckém skleníku zahájilo čtyřčlenné seskupení Quatro de flamenco de Granada, kde Jorge Gómez "El Pisao" hrál na kytaru, José García "El Puche" na cajón, zpíval Pepe Fernández "El Churre", a tancovala Inma Ibáñez. Seskupení hrálo čisté flamenco; po přestávce se však mužská část souboru převlékla do barevnějšího oděvu a a spolu s dalším kytaristou (Antonio Rueda "El Púas") a baskytaristou (Carlos Enrich) vytvořila formaci Malas Juntas (Špatná společnost), která spustila fúzi flamenka s rockem, blues, hip-hopem a dalšími směry. I když Pepe Fernándéz nedisponoval úplně přesnou intonací, Malas Juntas dokázali strhnout chytlavými melodiemi a rytmy.

Čtvrteční večer ve skleníku patřil pražské formaci Eshavira. Předtím ještě vystoupila místní folková kapela (tuším, že se jmenovali Horkou jehlou), s nepříliš nápaditými melodiemi, ale alespoň dobře znějícimi hlasy dvou zpěvaček.

Eshavira vystoupila bez svého flétnisty. Lidé, kteří Eshaviru předtím neznali a nevěděli, co mají čekat "od nějaké pražské kapely" byli příjemně překvapeni. Kytarista Eshaviry David Smrž se dokázal odpoutat od běžných frází a falzet a používal chvílemi nezvyklé ale příjemné harmonické postupy. Zpěvák Zdeněk Žorna se tentokrát držel až příliš při zemi; jeho hlas zní lépe ve vypjatějších pasážích. Eshavira i díky své tanečnici Petře Štastné vygradovala atmosféru a při závěrečném bulerias a rumbě "Yo te quiero verde" od Ketamy si na pódiu zatančila i Lucía Čellárová a některé účastnice tanečních kurzů.

Páteční večer v Boskovicích byl ve znamení dokumentárních filmů o minulém ročníku a o flamenku; tento večer se totiž festival přesunul do Brna, kde probíhalo vystoupení Inmy Ibáñez, Malas Juntas, slovenských Remedios a kytaristy Petra Víta.

Sobotní dopoledne ještě běžely kurzy, ale odpoledne se všichni účastníci kurzů sešli v zámeckém skleníku na společné fiestě. Hrálo a tančilo se tangos i bulerías a předvedli se i účastníci kurzu salsy.

Galakoncert

Závěrečný sobotní večer se konal na nádvoří boskovického zámku. Naštěstí deštivé počasí předchozích dnů odeznělo a udělalo se teplo, takže bylo možno si galakoncert náležitě vychutnat. Večer zahájil Petr Vít (mimochodem také dramaturg celého festivalu) s Lucií Čellárovou. Poté se přidal Matúš Kohútek ze slovenských Remedios se zpěvem a hrou na cajón. Neplánovaně se pak na pódiu objevilo trio tanečnic Jana Drdácká - Petra Štastná a Lucía Čellárová a Petra Víta vystřídal Morenito de Triana.

Následovala Inma Ibáñez (Quatro de flamenco de Granada), se skupinou si pak zatancovala i malá Veronica Vítová, dcera Petra Víta.

A pak přišel Gerardo Núñez. Začal s rondeñou Yerma z posledního alba Andando el tiempo, a pak plynule přešel do Siempre es tarde ze stejného alba. Jako další skladba následovalo alegrías Templo del Lucero, opět z posledního alba. Ačkoliv na Andando el tiempo je hraje s doprovodem cajónu a basové kytary, na koncertu hrál Gerardo totéž jen sám, aniž by to vyznělo jakkoliv omezeně. My přihlížející kytaristé jsme jen němě zírali na úžasně přesná rasguea, rychlá picada a nekonečné alzapúy. Poté Gerarda doplnili zbývající členové jeho tria, zpěvák Jesús Mendés a tanečnice Carmen Cortés, a následovalo klasické alegrías. Jak Jesús Mendés, tak i Carmen Cortés jsou také špičkovými umělci; podobně jako my kytaristé jsme mohli nechat oči na Gerardově pravé ruce, účastníci kurzů tance jistě nemohli odtrhnout oči od úžasných zapatead Carmen Cortés.

Následovala skladba Sevilla z alba Calima s neskutečně virtuózním výstupem tanečnice uprostřed skladby. Když se utišily ovace publika, zvedl se Jesús Mendés, přešel na okraj pódia a zazpíval martinete, jen tak, bez mikrofonu, přičemž svým zvučným hlasem bez problémů "utáhl" celé nádvoří zámku. Následovala solea, opět se zpěvem a tancem, pak bulerias Tarifa z alba Calima a nakonec závěrečné jaleos. Publikum nebylo k utišení, vynutilo si alespoň přídavek bez mikrofonů, kdy Gerardo na chvíli předal kytaru zpěvákovi a se smíchem předvedl několik tanečních kroků.

Závěr galakoncertu pak patřil nám již známé skupině Malas Juntas. Jen trochu škoda, že se po skončení galakoncertu nekonala fiesta.

Organizačně byl festival na vemi dobré úrovni. Kurzy probíhaly bezproblémově, v naprosto pohodové atmosféře. Galakoncert byl dobře nazvučen a díky velkému promítacímu plátnu za umělci a dvěma kamerám snímajícím detaily bylo zážitkem umělce vidět i ze vzdálenějších míst.

Navíc genius loci Boskovického zámku a okolí fungoval spolehlivě, dal člověku možnost zapomenout na všední starosti a věnovat se jen a jen hudbě, a to po celé čtyři dny. To není málo.

Původní článek