Parrilla de Jerez

Flamenkový kytarista Manuel Fernández Molina, známý pod uměleckým jménem Parrilla de Jerez, se narodil 21. září 1945 v ulici Campana č. 25 v Jerez de la Frontera (Cádiz).

Parrilla de Jerez patří k nejvýznamnějším postavám historie flamenkové kytary. Jeho herní styl se vyznačoval především zcela mimořádným ovládáním compásu a jeho techniku rasguea jerezské školy převzali mnozí kytaristé. Mezi svými kolegy byl velice oblíbeným, ceněným a váženým umělcem.

Z otcovy strany byl pravnuk zpěváka Antonia Fernándeze přezdívaného Frijones de Jerez, tvůrce jednoho z osobních stylů cante por soleá; vnuk Juana Fernándeze Carrasco známého jako Juanichi El Manijero, autora populární siguiriyas "El Cuco"; syn Manuela Fernándeze Moreno přezdívaného Tío Parrilla de Jerez, velkého flamenkového patriarchy a všestranného umělce, který zpíval, hrál na kytaru i tancoval - byl autorem jednoho z tanečních prvků stylu por bulerías a v oné době uznáván i jako nejlepší tanečník bulerías; bratr tanečnice Any Parrilla a kytaristy Juana Parrilla, taktéž výborných umělců. Parrilla de Jerez byl také synovec mistrů flamenkového zpěvu Tío Borrika a Sernity de Jerez. Jeho matka, Bernarda Molina Vega, původem z Algeciras, velice dobře zpívala, a kromě jiného byla z otcovy strany spřízněna s velkým zpěvákem Manuelem Torre.

Na kytaru se učil hrát nejprve od svého otce, a ten ho později poslal k Rafaelu del Águila, jenž byl považován za jednoho z nejlepších mistrů nejen v Jerezu, ale i ve Španělsku vůbec.

Již ve třinácti letech se poprvé představil na veřejnosti na Feria de Sevilla v roce 1959. Do března 1963 účinkoval ve ventas La Pañoleta, La Rosaleda a La Maribal, a na fiestách při zvláštních příležitostech. Poté překročil hranice Andalusie a začal vystupovat po celém Španělsku se skupinou zpěváka a kytaristy Enrique Montoya; v létě roku 1963 ve flamenkovém tablao La Gitana na ostrově Ibiza; v září stejného roku v madridském tablao El Duende, které patřilo tanečnici Pastoře Imperio a toreru Rafaelovi Vega de los Reyes, přezdívanému Gitanillo de Triana, kde doprovázel zpěváky Terremota de Jerez, Sernitu de Jerez a La Perlu de Cádiz.

V listopadu 1963 se účastnil křtu Rosarie Gonzáles Flores (dcery slavné tanečnice, zpěvačky a herečky Loly Flores), při kterém na kytaru doprovázel La Paqueru de Jerez a Lolu Flores, s níž 20. prosince 1963 debutoval v barcelonském divadle Calderón a pokračoval v turné po celém Španělsku až do konce dubna 1964.

V červenci 1964 se vrátil k Pastoře Imperio, ale tentokrát do tablao Los Monteros ve městě Marbella v Malaze. Následně působil střídavě v tomto tablao a v madridském El Duende, a to až do června 1966.

V tomto roce také účinkoval v představení Rafaela Farinase. Vzápětí byl povolán do vojenské služby, jež ho stáhla z uměleckého života na národní úrovni, i když získal alespoň několik povolení pro účinkování v Andalusii. Začátkem března 1968 službu ukončil a mohl tak znovu obnovit svou uměleckou kariéru a začít vystupovat při různých akcích.

V září roku 1968 byl angažován Manolo Caracolem do jeho tablao Los Canasteros v Madridu, ve kterém působil až do února 1969, kdy měl v hotelu Aránzazu v Bilbao premiéru s triem Antología ve složení Mario la Vega, Ángel García a María del Sol, a následně se vydal na turné po celém Španělsku. Vystupoval také například při inauguraci hotelu Marbella Hilton.

Od července do října téhož roku hrál na různých galapředstaveních a fiestách, a to až do svého prvního vystoupení v sevillském tablao Los Gallos se zpěvačkou La Paquera de Jerez, kterou pak doprovázel více než třicet let. Parrilla samozřejmě nebyl jejím jediným kytaristou, nicméně ona s ním vystupovala nejraději, jelikož se nejlépe dokázal přizpůsobit jejímu nepravidelnému a nepředvídatelnému zpěvu. Kytarista Parrilla de Jerez a zpěvačka La Paquera de Jerez tvořili jedinečné a nezapomenutelné duo v historii flamenka.

V únoru 1970 debutoval v jednom z cádizských tablaos, kam byl angažován na šest měsíců, kde doprovázel svou sestru, tanečnici Anu Parrilla, a další umělce jakými byli např. Trini España, José Menese, Antonio Núñez "El Chocolate" a další. Poté pokračoval na flamenkových festivalech po celém Španělsku.

V září měl premiéru po boku Loly Flores v madridském tablao Caripén, kde byl angažován až do června 1971. Následovala další účinkování na festivalech, a 6. září téhož roku poprvé vystupoval v Mexiku D.F., se zpěvákem Enriquem Morente a svou sestrou Anou. V Mexiku účinkovali asi tři a půl měsíce a do Španělska se vrátili 20.prosince 1971.

Od března do června 1972 působil se sestrou Anou v Marbelle v tablao Fiesta, poté se přesunuli do tablao Loly Flores v Puerto Banús, a následně, od září do konce října 1972, se spolu představili v madridském Caripén. Následovala zahraniční turné po Jižní Africe a Rhodesii (dnešní Zimbabwe), švédském Stockholmu, a francouzské Marseille, kam byl v březnu 1973 pozván k natáčení televizního programu.

Ještě na konci téhož měsíce se vrátil domů do Jerezu, aby si odpočinul od cestování, a 8. června 1973 obdržel z rukou Manuela Ríose Ruize cenu Nacional de Guitarra. Během této události byl požádán o sólový výstup a také o doprovod zpěváka Antonia Maireny. V prvních řadách seděli jako diváci i zvláštní hosté: slavný flamenkový kytarista Agustín Castellón přezdívaný Sabicas, a neméně významný kytarista klasické hudby Andrés Segovia.

V červenci 1973 se vydal na turné po španělském území se zpěvačkou La Paquerou de Jerez. Během turné si odskočil do Jerezu kvůli sólovému koncertu v Real Academia v San Dionisio, pořádaném Cátedra de Flamencología y estudios Folklóricos Andaluces, a k převzetí další národní ceny od zmíněné instituce. Poté se opět vrátil ke skupině a pokračoval s ní v turné až do poloviny září.

V následujícím období účinkoval na galavečerech a privátních fiestách uvnitř provincií Cádiz a Sevilla, a to až do února 1974, kdy se vrátil ke své sestře Aně Parrilla do Ballet de Luisillo, s nimiž tentokrát odjel na turné po Benátkách, Janově a dalších italských městech.

V březnu 1974 se vrátil do Španělska, kde se až do ledna 1979 věnoval hře na kytaru výhradně na festivalech a významných galapředstaveních.

Například v září 1978 účinkoval se svými sourozenci, tanečnicí Anou a kytaristou Juanem, a synovcem Manuelem Parrilla na Congreso de actividades de flamenco, který se konal ve městě Zamora. Tento ročník byl věnován společně jeho otci, Tío Parrillovi, a zpěvákovi Manueli Torre.

Od této doby až do posledních let střídal festivaly a galapředstavení s turné po cizích zemích; v roce 1979 s La Paquerou de Jerez ve francouzském Monpelier, v roce 1984 se sestrou Anou, zpěváky Currem Malena a Chanem Lobato v belgických městech Kortrijk a Muscrón, a o měsíc později také v hlavním městě Bruselu...atd.

V roce 1992 se prezentoval v představení své sestry Any Parrilla nazvaném De Jeré a Cai, které bylo součástí doprovodných programů výstavy Expo´92, a poté i v pavilónu Andalucía na Expo´92 po dobu šesti měsíců, až do jejího závěrečného ceremoniálu v měsíci říjnu. Na Expo´92 získali cenu za nejlepší flamenkové vystoupení, konaného během výstavy.

V roce 1993 a se stejným představením odjeli na festival do francouzského Mont de Marsan, kde dosáhli značného úspěchu. V letech 1995, 1997, 1998 účinkoval v Ženevě na světovém tanečním a hudebním festivalu, kterého se účastnilo více než padesát zemí z pěti kontinentů.

V letech 1960 až 2000 účinkoval na festivalu Las Nieves v Arcos de la Frontera (Cádiz), kde mu, při oslavách čtyřicátého výročí, byla udělena pamětní plaketa, jakožto poslednímu umělci-pamětníkovi, jenž účinkoval na prvním ročníku ve svých patnácti letech. Jeho sestra Ana převzala další pamětní desku, věnovanou svému otci Tío Parrillovi, který vystupoval na zmíněném festivalu jako tanečník.

Dne 27. února 1999 se představil s La Paquerou de Jerez v Colegio Mayor San Juan Evangelista a 24. dubna 1999 se do tohoto sálu vrátil a tentokrát se představil publiku jako koncertní kytarista.

Během roku 2000 účinkoval na flamenkových galapředstaveních v různých španělských městech. 17. dubna 2001 odletěl do Santiaga v Chile, kam byl pozván, aby vyučoval na kurzech v La Fragua, a kde svou návštěvu završil svým sólovým koncertem. 2. května 2001 pořádal recitál jako sólista v chilském městě Concepción. Do Santiaga se jako mistr vrátil na kytarové kurzy ještě jednou v následujícím roce a v téže době se konal i jeho koncert v chilském kulturním a sportovním centru Estadio Español.

V červnu 2001 dosáhl se zpěvačkami Paquerou de Jerez a La Macanitou dalšího úspěchu na festivalu v Mont de Marsan ve Francii. 14. prosince 2001 v jerezském divadle Villamarta mělo premiéru jeho vystoupení s flamenkovými villancicos nazvaném Zambomba jerezana en San Miguel, které pořádala Peña de la Bulería a v němž všechna témata byla jeho dílem a dosáhla mimořádného úspěchu. V lednu 2002 cestoval s La Paquerou de Jerez do japonského Tokya, kde čtyřikrát vystoupil v Národním divadle. V březnu stejného roku účinkoval s La Macanitou v divadle Villamarta na Fiestas de Otoño.

Jako doprovodný kytarista má Parrilla de Jerez na svém kontě více než padesát alb velkých postav flamenkového zpěvu, jakými byli či stále jsou například: La Paquera de Jerez, Manuel El Agujetas, José Menese, Curro Malena, Pansequito, Enrique Morente, Tío Borrico, Tía Anica la Piriñaca, Manuel Moneo, Diego Rubichi, Juanata, Terremoto de Jerez... aj. Dále čtyři alba jako koncertní kytarista: dvě nahrané ve Španělsku, jedno v texaském Houstonu, a jedno ve švýcarské Ženevě. Složil čtyři skladby duchovní hudby, věnované svatým jerezským obrazům: Virgen de la Piedad, Valle de San Telmo, Esperanza Jerezana a Prendimiento de Jerez. Byl autorem textů flamenkových coplas, písní, básní, dialogů a frašek s andaluskými náměty; a skladatelem veškeré hudby, kterou interpretoval.

Parrilla de Jerez měl hlavní zásluhu na zachování tradičních vánočních písní svého kraje - villancicos flamencos – byl iniciátorem významného hudebního projektu Así canta nuestra tierra en Navidad.

Během své umělecké kariéry účinkoval po boku nejvýznamnějších flamenkových umělců ve více než třiceti televizních programech, natočených od 1964 až do současnosti. Také se objevil ve dvou scénách ve filmu "Vengo", režiséra Tony Gatlifa s Antoniem Canalesem v hlavní roli, kde doprovázel zpěvačku La Paqueru de Jerez.

Jednou ze zajímavostí z jeho umělecké kariéry je, že byl již jediným, a tudíž posledním kytaristou, který při hře stál jednou nohou na židli.

Od listopadu 2002 vyučoval flamenkovou kytaru ve škole Rafaela del Águila při Peña Flamenca Los Cernicalos v Jerezu.

Parrilla de Jerez zemřel v 63 letech po dlouhé těžké nemoci dne 6. června 2009 ve svém rodném městě, Jerez de la Frontera.

Další významné aktivity a uznání

• Caballero Cabal de la Orden Jonda
• ředitel školy Javiera Moliny při Cátedra de Flamencología v letech 1973 až 1983
• hudební ředitel diskografické kolekce Así canta nuestra tierra en Navidad, pro kterou v letech od 1982 až do roku 2000 nashromáždil kolem dvou set nahrávek villancicos
• člen a zakladatel umělecké asociace Príncipe de Boumont se sídlem v Jerez de la Frontera
• držitel vyznamenání El Junco de Oro udělované jerezskou kulturní asociací Los Juncales

Diskografie

• Guitarra Gitana (1970)
• Antologia de Bulerías (1973)
• Jondura (1996)
• Nostalgia (1999)

Audio a video ukázky

• Un recuerdo
• Parrilla de Jerez
• Parrilla de Jerez