Rozhovor s José Maríou Velázquezem-Gaztelu

José María Velázquez-Gaztelu, spisovatel a básník, narozen v Cádizu a v současné době žijící v Madridu. Je spoluautor a průvodce kolekcí „Rito y Geografía del Cante“ a „Rito y Geografía del Baile“; producent mnoha alb flamenkových umělců (např. José Menese, Fernando Terremoto, Manuel Morao, Pedro Bacán, Pedro Peña, Carmen Linares aj.), autor textů doprovázející flamenková alba; spolupracovník diskografického studia RTVE Música, kde je vedoucím kolekce „Colección Nuestro Flamenco“. Napsal a režíroval vystoupení „Músicas y danzas del flamenco puro“, s tanečníkem El Güito, zpěvačkou Carmen Linares a zpěvákem José Mercé; dále je autorem např. vystoupení “De mis soledades vengo. Los clásicos y el flamenco“. Od roku 1984 režíruje a uvádí program rozhlasu Radio Clásica RNE „Nuestro flamenco“. Je odpovědným redaktorem rubriky o flamenku časopisu El Cultural...atd.

José María Velázquez – Gaztelu přednáší o flamenku na univerzitách a v kulturních centrech ve Španělsku, Maroku, Francii, USA, Německu, Japonsku...atd. Je držitelem několika ocenění Premio Nacional de la Cátedra de Flamencología: v roce 1972 za televizní sérii „Rito y Geografía del Cante“; v roce 1979 za články a reportáže o flamenku publikované v různých denících a časopisech; v roce 1997 za rozhlasový program „Nuestro Flamenco“; v roce 2008 za režii, zdokumentování a průvodní knížky nové kolekce „Rito y Geografía del Cante”. A dále mu byly uděleny: Medalla de Oro del Festival de Arcos de la Frontera, Premio de la Crítica Flamenco Hoy v roce 2003 a 2006 za šíření flamenkového umění; Insignia de Oro de la Asociación Cultural Flamenca Manuel Soto Sordera v Jerez de la Frontera, Insignia de Oro de la Peña de los Pueblos Blancos v Arcos de la Frontera (Cádiz), Premio DeFlamenco.com 2006 za novou kolekci DVD „Rito y Geografía del Cante“, Premio del Festival Internacional del Cante de las Minas 2006 taktéž za kolekci DVD „Rito y Geografía del Cante“.

Před pár lety vyšla na videokazetách kolekce "Rito y Geografía del Cante" a v současnosti se opět vrací, tentokrát ve formátu DVD. Nebudu tajit své velké nadšení z této kolekce, kde jste jedním z tvůrců a také hlavním průvodcem. Myslím, že pro dnešní dobu musí být kolekce výrazně atraktivní. Co bylo hlavním impulsem pro její znovuoživení?

Rito y Geografía del Cante je produkcí Španělské Televize, celkem kolem stovky půlhodinových programů, které se natáčely a vysílaly na počátku sedmdesátých let. V roce 1997 jedna ze společností v Murcia, Alga Editores, zakoupila u Španělské Televize práva pro uvedení kolekce Rito na trh na videopáskách. Edice byla velmi špatná, nekompletní, bez korekcí a bez komentářů, včetně zpracování částí filmů bez toho, aniž by se respektoval originál. Během několika let jsem jednal s Televizí, snažil se je přesvědčit, že Rito je dokumentární, hudební, historické a antropologické dílo velké hodnoty, a že by bylo potřeba udělat nějaké důstojné vydání, restaurované a zdokumentované. Nakonec se mi to podařilo a oni podepsali dohodu s jinou společností, Círculo Digital, které prodali obchodní práva. Zmíněná společnost mě se souhlasem Televize jmenovala vedoucím nové kolekce, pro kterou jsem také napsal texty a dovedl bádání do konce. Do dnešního dne se vydalo 18 dílů, obsahujících čtyři programy s příslušnými prezentacemi, s 18 průvodními knížkami, každá o 72 stránkách.

Dnešní flamenco se mi zdá již příliš komerční. Proto se domnívám, že z produktů, které jsou v posledních letech na trhu k dispozici, by to měla být zejména vaše kolekce, se kterou by se měl cizinec seznámit v první řadě a přednostně před vším ostatním. Dle mého názoru velmi dobře ukazuje, co je pravé a jedinečné flamenco. Můžete nám říct o všech aspektech, které jsou v kolekci vidět a které vypovídají o tom, že flamenco je mnohem více než jen umění nebo hudební žánr?

V případě Rito, myslím, že je to něco víc než jen pouhé umění nebo hudební žánr, protože samo o sobě se na ní můžete dívat jako na antropologickou studii jedné epochy: životní styl lidí, jejich domovy, jejich sociální a rodinné vztahy, životní postoje, uspořádání vesnic a měst, architektonické prvky. Také by se měly brát na vědomí sociálně-ekonomické aspekty, které se v Rito objevují, pokud si budete všímat oblékání některých lidí a strukturu okrajových čtvrtí a vesnic. Takže, kromě hudby a uměleckých elementů existují jiné, které také formují a jsou součástí Rito.

Mezi „flamenkology“ jsou rozpory, z nichž jeden se týká například dělení zpěvu na chico, intermedio a grande. Já osobně se přikláním na stranu těch, kteří s takovým dělením moc nesouhlasí. Jaký je váš názor na tuto polemiku?

Celá tato věc má svůj původ v jedné knize spisovatele a novináře Josého Carlose de Luna, kterou vydal pod názvem "De cante grande y cante chico", a v níž rozdělil styly na ty, které on považoval z uměleckého hlediska za více hodnotné a které méně. Jeho teorie už byly překonány a dnes už se na toto dělení nebere ohled.

Ze kterého roku je tato kniha?

Kniha Josého Carlose de Luna "De cante grande y cante chico" byla vydána v roce 1942. A v roce 2000 byla nově vydána sdružením Asociación de Amigos del Libro Antiguo a ve spolupráci s festivalem Bienal de Sevilla.* (* pozn. první vydání v roce 1926 a zatím poslední vydání v roce 2007)

Asi nejznámější knihou o flamenku v cizích zemích a ze které tedy zahraniční příznivci čerpají nejvíce informací je od amerického spisovatele D.E. Pohrena. Kromě zmíněného dělení prezentuje Pohren v této knize ještě jiné dnes relativně vyvrácené teorie?

D.E. Pohren zveřejnil v roce 1962 knihu pod názvem "The Art of Flamenco", která byla vydána v anglickém jazyce v pěti edicích, poslední byla revidována. V roce 1970 byla publikována její verze ve španělštině, ta je již vyprodána. Je to kniha, kterou neznám, ale která byla ve své době značně rozšířena, především ve Spojených státech. Od této doby se však hodně změnila kritéria používaná při publikaci knih o flamenku. Nyní jsou více vědecké, se seriózními a důkladně podloženými údaji.

Federico García Lorca, Manuel Machado, Rafael Alberti, José Luis Tejada. Básníci, z nichž konkrétně Machado a Tejada psali texty určené ke zpěvu, a v případě Lorky a Albertiho, flamenkoví zpěváci interpretovali jejich básně. Prozraďte nám, prosím, další významné básníky či textaře minulosti a současnosti ve flamenkovém umění?

Existuje široké a bohaté dědictví flamenkových textů, které můžeme nazývat lidovými nebo tradičními, to jest ty, u kterých autor není znám. Jsou to staré texty, z nichž mnohé byly předány prostřednictvím zpěváků, kteří se v 19. století stýkali se spisovateli a badateli. Jako například zpěvák Juanelo, který diktoval texty Antoniu Machado a Álvarezovi, otci Antonia a Manuela Machado, a které byly publikovány v roce 1881 v knize nazvané "Cantes flamencos. Recogidos y anotados por Antonio Machado y Álvarez (Demófilo)".

Kromě Manuela Machado a Josého Luise Tejady, jak zmiňujete, další básníci a zpěváci psali či píší texty určené ke zpěvu; ze zpěváků Fernando el de Triana, José Cepero, Pepe Pinto, Antonio Mairena, Manuel Gerena nebo José de la Tomasa; ze současných básníků Francisco Moreno Galván, Antonio Murciano, José Luis Rodríguez Ojeda, Caballero Bonald, José Luis Ortiz Nuevo...atd.

Dnes, a to již nějaký čas, zpěváci začali interpretovat, ne texty napsané přímo pro zpěv, ale díla básníků nebo spisovatelů: García Márquez, Pessoa, Cernuda, Picasso, Juan Ramón Jiménez, Ángel González, José Hierro...atd., ačkoliv jiní zpěváci dosud užívají díla některých básníků, která se snadněji přizpůsobují k flamenkovým strukturám; jako bratrů Machado, Lorky, Albertiho nebo Bergamína. A také je zde mnoho dalších zpěváků, kteří pokračují v interpretaci lidových nebo tradičních textů.

Byla bych ráda, kdybyste mi řekl také něco o Camarónovi. Je stále světovým symbolem flamenka? Domníváte se, že šestnáct let po jeho smrti má své zasloužené místo v historii flamenka?

O Camarónovi se toho namluvilo a napsalo již mnoho. Podle mne to byl zpěvák, který se objevil na flamenkovém panoramatu přinášejíc nový zvuk a originální expresivní formy přesně ve chvíli, kdy těchto činitelů bylo nejvíce zapotřebí. Obzvláště ten, který mi byl nejbližší, byl onen čerstvý, osobitý Camarón se strhujícím uměleckým bytím. Prostě, Camarón ve své první etapě.

Když se mluví o druhé polovině 20. století, nemohou se opomenout kromě Camaróna další dva velikáni či géniové flamenkového zpěvu: Antonio Mairena a Manolo Caracol, kteří jsou navíc ze stejné generace. Jaký byl hlavní důvod k udělení ceny Zlatého klíče Antoniu Mairenovi a ne Manolo Caracolovi?

Antonio Mairena začal stoupat vzhůru, až když obdržel v roce 1962 Zlatý klíč. Tehdy bezvýznamnou cenu, kterou on uměl zhodnotit a dát jí velikost, kterou nikdy předtím neměla. Od této doby si jeho dílo udržovalo vážnost a jeho mediální vliv byl značný, navíc podporován skupinou córdobských intelektuálů. Byl to čas Antonia Maireny, jako předtím zase Marcheny, Caracola nebo Valderramy. Mairena toho uměl využít, použil všechen svůj vliv a veškerou svou obratnost, aby kolem sebe utvořil skupinu bezvýhradných stoupenců. Umělecké kvality Maireny, aby si zasloužil tuto cenu, byly nesporné, avšak si myslím, že se také uměl pohybovat s diplomatickou inteligencí.

Vy jste zažil onu počáteční oslnivou epochu flamenka a procházíte i tou současnou. Jak vidíte dnešní flamenco ve srovnání se třetí čtvrtinou 20. století?

Každá epocha má své charakteristické rysy. Když se analyzuje určité období, vždy se musejí brát na vědomí tři hlavní faktory: čas, místo a lidé. Já prožil různé epochy, které, podle mého názoru, byly těmi zásadními ve vývoji flamenka. A tato je také. Nemohu říci, že by jedna byla lepší nebo horší než ta druhá. Jakékoliv období by bylo vhodné analyzovat podle jeho sociálně politických, kulturních, historických, ekonomických a dalších poměrů.

Chodím na kurzy tance asi čtyři roky a teprve jeden rok se zajímám o zpěv. A dospěla jsem k závěru, že bez znalosti zpěvu není možné dobře rozumět flamenku, ani kytaře, ani tanci. Možná fakt, který mi připadá, že mnoho cizinců ignoruje...Můžete nám – cizincům - objasnit význam zpěvu?

Velké postavy kytary a tance jsou hlavně příznivci zpěvu. Ve zpěvu je základ flamenka. Jeho znalost je tím zásadním. Člověk může mít poznatky o tanci a kytaře, ale nemůže je rozvíjet bez toho, aniž by předtím neodhalil tajemství zpěvu, jeho rytmické struktury a melodické kresby. Ve zpěvu jsou kořeny flamenkového umění.

Mám také pocit, že tento fakt z jedné strany ignoruje i mnoho španělských umělců. Asi především mladí, lidé od kytary a tance...Jaký respekt je ke zpěvu v současné době v Andalusii či v celém Španělsku ze strany samotných profesionálů?

Dobrý profesionál je ten, který zná do hloubky flamenkový zpěv ve všech jeho obměnách a stylech. Špatný profesionál je ten, který ho nezná. Dneska má kdekdo na dosah audiovizuální a literární prostředky, aby nabyl příslušných znalostí, stejně jako možnost mluvit se staršími, umělci nebo příznivci, kteří by mu předali své zkušenosti.

Jaký význam připisujete znalosti španělského jazyka ve vztahu „cizinci a flamenco“?

Flamenco má svůj původ v Andalusii, a tudíž znalost španělštiny a ještě přesněji andaluského dialektu určitě pomáhá poznat ho lépe.

Myslíte si, že šíření flamenka do zahraničí je důležité?

Je důležité, aby se flamenco objevilo i dále od našich hranic. To se již dařilo v devatenáctém století. Je to důležité z více důvodů: protože díky tomu vzniká více pracovních příležitostí a protože lidé za hranicemi pohlíží na flamenco trochu jinak a dostává se mu tam více uznání než ve Španělsku.

Děkuji mnohokrát za rozhovor.

Rozhovor ve španělštině je na flamencolenkastanickova.blogspot.com.