Rozhovor s tanečníkem Ramónem Martínezem

Na blížícím se Flamenco Festivalu v Mníšku pod Brdy bude jednou z hlavních hvězd tanečník a choreograf Ramón Martínez. V rámci festivalu povede též kurzy tance. Abychom vám představili tohoto umělce, přinášíme jeho biografii a krátký rozhovor.

Ramóne, v sedmnácti letech, jsi velmi mladý odešel z Malagy do Sevilly jako profesionální tanečník do Andalúzského národního tanečního souboru. Co pro tebe znamenal tento moment?

Tato změna mi umožnila jak sdílet pódium s velkými flamenkovými umělci, tak pracovat v divadelním prostředí pod vedením legendy flamenkového tance Maria Mayi a zároveň s prací možnosti dalšího vzdělávání.

Vím, že v Malaze dříve nebyly takové pracovní nabídky pro flamenkové umělce jako v Seville, hlavním městě Andaluzie. Změnilo se to?

Ano, díkybohu, myslím, že možnosti jsou dnes větší. Vznikají nové příležitosti především pro mladou generaci flamenkových umělců, kteří jsou koneckonců budoucností flamenka. Já sám jsem se toho v Malaze hodně naučil, ale co se týká práce, představení byla orientována především na turisty, protože poptávka byla na Costa del Sol (Pobřeží slunce) vysoká.

Při jedné příležitosti jsi řekl, že umělec je jako koktejlový šejkr - jaké byly tvé ingredience?

Pro mě je zázračnou formulkou dělat všechno, co děláš, ze srdce, a mít rád, všechno, co děláš. To znamená být opravdový, být sám sebou a hlavně ani lepší ani horší. Neexistuje žádná linie nebo cíl, jako ve sportu – kdo doběhne první; ten, kdo o všem rozhodne, je publikum. Takže pokud jsi skutečný a upřímný sám k sobě, jsi zároveň jiný než ostatní, a to je pravá lidská podstata nás všech. Nikdo není víc než jiný – všichni jsme si rovni.

Měl jsi své taneční idoly?

Jasně že ano, můj idol je flamenko! Myslím si, že každý, kdo flamenko miluje, má k němu co říci, a to se přenáší na ostatní. Kdybych ti měl říct všechna jména mých idolů, bylo by jich hodně a určitě bych na někoho zapomněl, takže radší nebudu jmenovat nikoho konkrétně. Mými velkými vzory byli všichni flamenkoví mistři a kolegové, od kterých jsem se mohl něco naučit.

U nás lidé nemají přehled o flamenkových umělcích a proto se často ptají, jestli má nějaké ceny z flamenkových soutěží nebo na jakých festivalech účinkuje. Ty máš cen několik a vystupuješ na prestižních flamenkových festivalech jako Bienale v Seville nebo Festival v Jerezu. Myslíš si, že to je to pravé, co vypovídá o kvalitách umělce?

Podle mě kvalita umělce se ukáže vždy na pódiu. Existují různé případy: jsou velcí umělci, kteří ani zdaleka nejsou tak slavní, jak by si zasloužili, protože v hloubi duše se jim protiví bojovat s různými institucemi a doprošovat se v kancelářích, jsou ale i velcí umělci, kteří mají navíc ten dar vyjednávát v kancelářích a pak jsou ti, kteří se o své umění až tak moc nestarají, ale běhají celé dny po kancelářích a dosáhnou své.

Co tě motivuje a inspiruje ve tvé tvorbě?

Záleží na tom v jakém momentálním rozpoložení se nachazím ve svém životě – to je to, co mě inspiruje.

Ne všichni flamenkoví umělci mají ten dar jako ty, že jsou vynikajícími tanečníky a pedagogy zároveň. Které z těchto dvou rovin dáváš přednost?

Nevím, každá převažuje v jinou dobu. To je jako by ses zeptala, jaké jídlo mi chutná - záleží na situaci. Momentálně si užívám více pozice tanečníka interpreta, ale učení mě naplňuje a baví a snažím se odevzdat na kurzech celou duší.

Život flamenkového umělce je také velkým sebeobětováním – hodiny dřiny na sále, cestování... Stýská se ti někdy po maminčině vývaru? Kde pak dobíjíš baterky?

Máš pravdu, domov mi schází hodně a hlavně moje rodná Malaga, protože pro mě je to ten nejhezčí kousek světa. Když mám volno, trávím ho většinou doma a tam také načerpávám energii.

Procestoval jsi skoro celý svět. Je nějaká kultura, která tě oslovuje více než jiné a proč?

Asi japonská, ohromuje mne, predevším proto, že je tak odlišná od naší západní kultury a kromě toho ta jejich kuchyně je vynikající (smích).

Flamenco se tančí, hraje a zpívá po celém světě, je mnoho různých stylů a další nové vzníkají, kultury se mísí, kudy myslíš, že ten vývoj půjde?

Myslím si, že flamenco vždy zůstane flamenkem, i když interpretační formy se mohou měnit. Národy a kultury se budou míchat, ale flamenko zůstane stejné a já nevím, proč to tak je, ale zemí, která flamenco vyživuje, je a zůstane Andaluzie. Ten, kdo do Andaluzie přijede, nezmění místní kulturu, ale Andaluzie změní jeho.

Většina flamenkových umělců na otázku co pro ně flamenco znamená odpoví styl života. Vím, že to není tvůj případ… Co tě naplňuje kromě tance?

Já jsem umělcem, jen když vstoupím na podium. To nejnádhernější v mém životě jsou mí přátelé a má rodina. A ze všeho nejradši mám, když se mohu s někým o něco podělit.

A tvé plány do budoucna ve flamenku, v životě?

Nedívám se do budoucnosti, přemýšlím o tom, co bude zítra. Pokud žiješ myšlenkami na budoucnost uniká ti přítomnost a přicházíš o to krásné, co se právě děje kolem tebe teď. Takže já radši žiji teď.