Rozhovor s tanečnicí Conchitou Aranda

Tento příspěvek byl zrealizován na přání časopisu Taneční zóna pro článek na téma stárnutí tanečníků, který by měl být obsahem letního čísla letošního roku. Tématem jinak rozsáhlého článku bude stárnutí tanečníků různých tanečních stylů, ale zde samozřejmě zveřejňujeme jen jeho flamenkovou část. Byť relativně krátký, ale pro mě osobně též přínosem nových a zajímavých informací.

Flamenková tanečnice Conchita Aranda začala tancovat v osmi letech, v roce 1939. V Cádizu, ve svém rodném městě.

Po mnoha letech na cestách po celém světě se skupinou svého manžela, zpěváka Bendito de Cádiz, je ještě dnes ženou procházející se cádizskými uličkami a zároveň velkou umělkyní. Zatím posledního úspěchu dosáhla v roce 2007, když tančila před samotnou španělskou královnou Doñou Sofií, která navštívila Cádiz při příležitosti slavnostního otevření Centro de Arte Flamenco ve čtvrti Santa María.

Během oné kouzelné noci Conchita zanechala nepřekonatelný dojem na prknech v nejvíce flamenkové čtvrti tohoto třítisíciletého města. Královna tanečnici nadšeně tleskala. Jako všichni přítomní, kteří nemohli uvěřit, že by Conchita Aranda mohla vyjádřit tolik umění a flamenkového duende ještě ve svých 76 letech.

Skupina Los Gitanillos de C�diz (zleva Cascarilla, Conchita Aranda, Bendito de C�diz)
Foto: Paco S�nchez. Zdroj: www.deflamenco.com.

Umí stará tanečnice něco navíc, co neumí mladá?

“Nyní znám všechna palos, i třeba granaínu nebo taranto. Předtím je v Cádizu tančila jen Fernanda Romero. Já se je naučila až v roce 1965, v Paříži. Guajira, která je pomalejší než bulería, se tehdy třeba netancovala... Domnívám se, že to je to, co umí stará tanečnice a co mladá neumí. Všechna palos, nebo alespoň téměř všechna palos...”

Ztrácí něco důležitého tanečnice, když stárne, a co to je?

“Teď se tancuje více nohama. Já byla jednou z mála, které zapateado používaly, které chodily stále po jevišti a předváděly se...Ale paže jsou dost odlišné. (S úsměvem) Některé pohybují pažemi jako Japonky...Chci říct, že některé jimi pohybují úžasně a jiné ne...V této době se vskutku tancuje lépe, než se tancovalo kdysi. Ale i tehdy tu byli samozřejmě velice dobří tanečníci, jako Mario Maya či Faíco...”

Na co myslí tanečnice při tanci, když je jí 20? 40? 60? 80?

(S velkým smíchem) “Mně není osmdesát. Ale bylo mi 20, 30 let, i 40... A popravdě, já nemyslela na nic. Ani jsem nevnímala a neviděla publikum. Myslela jsem jen na to, abych tancovala dobře. Já jsem se nikdy neučila v žádné akademii, jelikož můj otec byl prostý dělník a školu mi platit nemohl. Řekla bych ale, že čím starší, tím více je tam strachu, jelikož je tam méně síly, avšak je tam více toho umění... Méně síly, ale víc umění, a to bude así tím.”

V čem se to liší, když tančí spolu mladá žena a mladý muž od toho, když spolu tančí stará žena a starý muž a od toho, když spolu tančí stará žena a mladý muž?

“To bylo už před mnoha lety, kdy muž a žena tancovali spolu. Muž používal při tanci hodně zapateada, kdežto žena ne. Chlapi se tenkrát blýskali více...V Cádizu například tančily dvě sestry Jara, jedna z nich představovala muže a druhá ne. Ta, co představovala muže, používala zapateado, a ta druhá se jednoduše chopila sukně. Předtím byl v tanci důležitejší muž, žena o něco méně...”

“Ale povím vám ještě jednu věc, pohyby paží žen byly tenkrát mnohem krásnější. V tanci párů i u sólových tanečnic. Žena sice tolik nedupala, ale její paže svým uměním velmi vynikaly, opravdu velmi...”

Společné foto významných nejen cádizských flamenkových umělců s královnou Sofií při slavnostním otevření Centro de Arte Flamenco ve čtvrti Santa María exkluzivně pro Flamenco.cz. Španělská královna Sofia de Grecia uprostřed, po její pravici stojí Conchita Aranda a po její levici zpěvačky Mariana Cornejo a Pepi la de Ignacio. Z dalších např. vzadu - ten nejvyšší – je tanečník El Junco, zprava v dolní řadě kytarista Pascual de Lorca, flamenkolog Antonio Barberán, uprostřed zpěvák Bendito de Cádiz, po jeho pravici starostka města Cádiz Teófila Martínez a zpěvák Cascarilla, atd.