Lepení nehtů podruhé

Po několika letech používání zesílených nehtů mohu říci, že už bych bez nich asi nedokázal hrát. Zesílené nehty umožňují nebát se silnějších úhozů a tak umožňují nejen hrát výrazněji rasgueado, ale i dosahovat daleko větší dynamičnosti hry. Metodu popsanou v předchozím článku ale už dva roky nepoužívám. Možná jste si všimli ve fotogalerii z Iberiky 2006 fotografií ze "semináře" lepení nehtů - podívejme se teď podrobněji na tuto metodu, kterou používají i někteří profesionálové.

Nejprve ale jeden speciální případ: Náš kamarád kytarista z Iberiky 2007 svolil ke zveřejnění fotografie jeho řešení problému:

Ne nadarmo dostal na Iberice přezdívku Střihoruký Edward a vzbudil nelíčený zájem i u španělských kytaristů... :-)

Použití alchymie nehtové kosmetiky

Metoda, kterou jsme zkoušeli na Iberice 2006 (a kterou používá i Morenito), spočívá v použití prostředků nehtové kosmetiky pro ženy. Potřebujete k tomu následující položky:

To vše se dá sehnat ve velkoobchodu, odkud nakupují nehtová studia, celkem asi za 700 Kč. Pak budete pořebovat ještě malý štěteček, který se dá koupit v papírnictví.

Postup

Nehet nejprve očistíme, případně přebrousíme jemným brousítkem. Pak na nehet naneseme tenkou vrstvu Primeru. Primer je kyselina, která nehet nejenom odmastí ale také naruší povrch nehtu tak, aby k němu nanesená vrstva dobře přilnula.

Pokud máte nehet ulomený, lze si pomoci dočasným vypodložením prostoru pod budoucím nehtem speciální šablonou, kterou lze také pořídit ze sortimentu nehtové kosmetiky. Na následujících fotografiích je tato šablona použita pro vytvoření dlouhého nehtu.

Hmota se připravuje tak, že se vezme štětec a namočí se do isocrylu, pak se vloží do ledového pudru, čímž dojde k nabalení prášku na mokrý štětec a následně se štětec znovu trochu ponoří do isocrylu tak aby se namočil i pudr na povrchu. Směs pudru a isocrylu vytvoří kašičku, která rychle tuhne a proto je nutné ji co nejrychleji nanést na nehet.

Postup se opakuje několikrát až je na nehtu nanesena dostatečná vrstva kašičky.

Pak je potřeba počkat minimálně 15 minut až hmota dostatečně zatuhne; poté je možné hmotu obrousit smirkovým brousítkem do žádaného tvaru - hrubším na zásadní tvarování nehtu, jemnějším pak na doladění tvaru a ještě jemnějším na vyhlazení povrchu před vyleštěním. Nakonec nehet vyleštíme leštítkem. Leštítko nejen že dá nehtu vizuálně hezký povrch, ale vyleštěný nehet je pevnější a dobře klouže po strunách, takže už není potřeba jej lakovat. Dobře obrousit (zaoblit) a vyleštit je potřeba i hranu nehtu, neboť hlavně hrana nehtu vytváří zvuk. Na následující fotografii (foceno na Iberice 2006) má povrch nehtu ještě určité rezervy, ve skutečnosti se s trochou pečlivosti dá dosáhnout opravdu lesklý povrch bez škrábanců.

Takto vyrobený nehet je čirý (když se dobře opracuje a vyleští) a tudíž nenápadný. Bohužel po čase začne trochu žloutnout. Většině kytaristů vydrží na ruce i 3 týdny. Navíc má výhodu snadné opravy, dojde-li k jeho nalomení či jinému poškození, jednoduše dané místo vybrousíte, nanasete novou hmotu a zase vypilujete a zaleštíte.

Obvykle není třeba nanášet hmotu na celou plochu; je lépe pokrýt jen třetinu až polovinu nehtu, aby nehet mohl alespoň částečně dýchat a nedegenerovalo nehtové lůžko.

Tloušťka nehtu by měla být v nejsilnějším místě přibližně 1 mm a vrstva by se měla k okraji zeslabovat. Na palci může o něco být silnější - ale to vše je individuální, je potřeba trochu experimentovat a najít nejvhodnější tvar. Příliš silné nehty zní moc "trsátkově", takže je potřeba najít kompromis mezi dostatečnou pevností nehtu a dobrým zvukem. Právě zeslabení na konci zlepšuje zvuk, zatímco nehet zůstává stále pevný.

Ještě je potřeba říci, že isocryl dost silně zapáchá, takže dělat tuto nehtovou kosmetiku v místnosti, kde se nedá pořádně vyvětrat, je přinejmenším nepříjemné. Na internetu jsem ale viděl i nabídku isocrylů bez zápachu.

Když už jsme u nehtové kosmetiky, existují ještě další způsoby tvarování nehtů, zejména s vytvrzováním hmoty pomocí UV záření (lampa na UV ozáření se dá také koupit). S touto metodou ale zatím nikdo v mém okolí nemá zkušenosti. Máte-li napište do diskuse.

Varianta s vteřinovým lepidlem

Já bohužel nepatřím k té většině kytaristů, kterým takto vyrobený nehet vydrží až 3 týdny, mě vždy vydržel jen zhruba týden. Nevím proč, správnou technologii jsem myslím dodržel, zřejmě mám nehty, na které nehtová kosmetika nepřilne tak dobře. Proto jsem hledal jiný způsob tvorby hmoty.

Nejprve jsem zkusil nahradit isocryl gelovým kyanoakrylátovým (vteřinovým) lepidlem. To přineslo prodloužení životnosti až na 2 týdny, ale hmota byla dost křehká, takže se mi stávalo, že se sice neodloupla, ale zlomila. Pak jsem našel v garáži asi 20 let starý Dentacryl a zkusil použít místo ledového pudru prášek z Dentacrylu. To se ukázalo být jako dobrá kombinace, hmota se moc neláme a vydrží 2-3 týdny, takže tuto kombinaci teď používám.

Pokud neznáte Dentacryl, je to dvousložková hmota: prášek a tekutina (mimochodem tekutina smrdí úplně stejně jako isocryl, takže to má zřejmě společný chemický základ). Dentacryl byl běžně k dostání v drogerii, ale dnes už se pod tímto názvem zřejmě nevyrábí; alespoň jsem ho v drogeriích neviděl. Prý se ale dá sehnat ve specializovaných obchodech pro zubaře, pod trochu jiným jménem.

Prášek Dentacrylu je o něco hrubší, než ledový pudr, a také bych odhadl, že tvar jeho částeček je méně pravidelný, což může být důvod lepší soudržnosti vytvořené hmoty. Vzniklá hmota není úplně průhledná, je spíš průsvitná, ale vypadá celkem nenápadně a navíc časem nežloutne.

Lepidlo používám to, co je na fotografii, kupuji ho v Baumaxu. Vyzkoušel jsem asi 4 gelová lepidla v cenové kategorii 40-80 Kč, toto se ukázalo jako nejlepší z nich. Negelová lepidla nejsou moc vhodná, kašička není moc tekutá a špatně se s ní pracuje.

Postup

Z nehtu opatrně odstraníme starou hmotu. Pokud jde dobře odloupnout, může se to udělat opatrně nožem, bezpečnější je ji odbrousit jemným skelným papírem.

Nehet obrousíme jemným smirkovým brousítkem a odmastíme lihem. Budeme nanášet zhruba jen do třetiny až poloviny, takže obrušujeme jen tuto část. Obroušení je potřeba dělat jen do malé hloubky, jinak se původní nehet bude pořád ztenčovat.

Na kousku nenasákavého papíru si rozmícháme pomocí párátka lepidlo s práškem. Chce to trochu zkušenosti s odhadem kolik lepidla na kolik prášku dát. Když je moc prášku, kašička rychle tuhne a je málo lepivá, když je moc lepidla, tuhne to dlouhé desítky minut. Z lepidla se uvolňují pro oči dráždivé výpary, takže i když to nezapáchá, je lepší také větrat.

Kašičku naneseme na nehet.

Protože kašička není moc tekutá, obvykle má dost nežádoucí tvar. Abychom nemuseli moc brousit, srovnáme nanesený povrch párátkem, které se na konci dotýká nehtu; tím vytvoříme postupně se zesilující vrstvu a nemusíme příliš brousit na místě, kde na nehtu nanesená vrtva končí; tak se vyhýbáme zbytečnému odbrušování vlastního nehtu při tvarování.

Výsledná vrstva by měla být uprostřed plochy víc než 1 mm silná.

Teď je nutné počkat, až lepidlo zatuhne. Při správném poměru lepidla a prášku je povrch nelepivý zhruba za 10 minut, ale opravdové ztuhnutí potřebné k broušení trvá 1-2 hodiny. Poté nehet zabrousíme do požadovaného tvaru.

Nakonec nehet vyleštíme.

Jak už bylo řečeno, protože každý má nehty jinak rostlé, je potřeba trochu experimentovat, než dosáhnete optimálního tvaru. Někomu stačí ke zpevnění přidat jen tenkou vrstvu, někdo potřebuje větší vrstvu, se kterou pak může i kompenzovat pro kytaru nepříznivý tvar nehtu.

Tuhnutí hmoty se údajně dá zvýšit zvýšenou vzdušnou vlhkostí, možná by tedy tuhly rychleji v páře, ale s tím zatím nemám zkušenosti. Kaynoakrylátové lepidlo je háklivé na mráz a tak pokud v zimě nepoužíváte rukavice, můžete to na trvanlivosti nehtů poznat.

I když je toto zpevňování trochu pracné, myslím, že se bohatě vyplatí v obohacených možnostech a jistotě hry. Navíc, poté, co získáte trochu zkušeností a praxe, můžete poškozený nehet snadno a poměrně rychle opravit, což je zejména před vystoupením k nezaplacení.