Rozhovor s kytaristou Pedrem Sierrou
Přiznám se: tento kytarista mě velmi zaujal už asi před dvěma lety, a to při
doprovodu malého tanečníka Farruquita ve filmu Bodas de Gloria.
Samozřejmě – jako ženu – mě zaujal především svým stylem hraní na kytaru, svým
rasgueadem, oslňujícím picadem ...:-)
Říkala jsem si též „..to bude asi dobrý kytarista, když spolupracuje se
samotným mistrem El Farruco...“, ale že je až tak dobrý, jsem v té chvíli
neměla ani ponětí, natož abych pak znala jeho jméno. Teprve pár dnů před
rozhovorem jsem zjistila, že patří ke španělským flamenkovým elitám. Ke
kytaristům první třídy, kteří jsou často oslovováni tanečníky a zpěváky
zvučných jmen, aby je doprovázeli.
Ihned jsem psala ZM zprávu: „Styď se! Jaktože v seznamu webů nemáš alespoň
odkaz na jeho oficiální stránky?“:-) A to si představte, že Zdeněk prý používá
stejnou značku kytary jako on a dokonce má jeho obě sólová cédéčka!
Zdůrazňuji „sólová“, jelikož kytarista těchto kvalit se samozřejmě velice často
objevuje na mnoha dalších albech spolu s jinými umělci. Když vezmu v úvahu věk,
že stále patří k té nové generaci kytaristů, jeho seznam je docela dlouhý, něco
kolem třiceti alb. Za těch několik málo let, co se zajímám o flamenco, jsem
dále pochopila, že známkou kvality španělského flamenkového umělce není zřejmě
výčet cizích zemí, kam všude byl pozván a na kterých významných světových
scénách již účinkoval. Podle mého názoru totiž asi každý horkokrevný Andalusan,
který flamenco například pár let tancuje, bude pro publikum jakékoliv jiné země
vždy výborný a vždy u něj bude mít úspěch. Naopak, takové nejvyšší ocenění pro
španělské flamenkové umělce bývá často právě to domácí. Na domácí půdě. Ale ani
ne tak ceny z národních soutěží (concursos), jelikož mohou mít jen relativní
hodnotu a jsou určeny převážně pro mladé a začínající umělce. Ačkoliv některé z
nich jsou pořádány při prestižních festivalech, zdaleka to ještě neznamená, že
se jejich vítězové v budoucnu skutečně mezi elitu prosadí. Největší odměnou
bývá tak zřejmě samotná účast v programu právě toho či onoho festivalu. A těmi
prestižními španělskými festivaly jsou zejména Festival de Jerez a Bienal de
Sevilla, a dále Suma Flamenca, Festival Caja Madrid, Málaga en Flamenco,
Festival de Córdoba, Festival del Cante de las Minas de la Unión a Festival
Flamenco Pa'Tos. Jedna účast může být třeba i náhoda, ale pokud umělce spatříte
na těchto festivalech vícekrát, vězte, že jde s největší pravděpodobností již o
„mistra ve svém oboru“. A takovým je i má další „oběť“ následujícího rozhovoru
– kytarista Pedro Sierra.
Já se ale také stydím. Mým hlavním impulsem k rozhovoru byla totiž galerie
fotek na těchto stránkách. Teprve nedávno jsem si všimla, že tam přibyly fotky
z loňského vystoupení zpěváka Diego El Cigala, tanečnice Pastory Galván, a
kytaristy, který byl nápadně podobný tomu z filmu Bodas de Gloria, a jehož
jméno jsem zjistila vlastně až díky těmto fotkám. Doma občas poslouchám např.
CD „La luna en el río“ pěvecké hvězdy Carmen Linares, a vůbec jsem neměla
tušení, že ten úžasný kytarový doprovod je také Pedro Sierra. Ale zas tak mrzet
ho to nemusí, jelikož většina mých kolegyň - studentek tance - neví, že se
například často rozcvičujeme při skladbě Demípatí, z alba „Un momento en el
sonido“ excelentního kytaristy Vicente Amiga.
Pedro Sierra patří také k vynikajícím hudebním skladatelům. A jak se zmínila v
rozhovoru již Cristina Hoyos, spolu s Manolo Sanlúcarem a Gualberto Garcíou
složili hudbu pro sevillské Museo del baile flamenco. Dále například dostal
prestižní cenu Giraldillo za nejlepší hudbu pro vystoupení tanečnice Pastory
Galván „La Francesa“, prezentovaného na Bienal de Sevilla 2006.
Foto: Victor L.Gomez.
Nejprve se musím zeptat: Můžeme si tykat? Mně se tykání totiž lépe překládá do
španělštiny.:-)
Samozřejmě, bez problému.
Narodil ses v Barceloně a vím, že se tvoji rodiče ani nikdo jiný z rodiny
flamenku nikdy nevěnoval. Co tě k flamenku přivedlo?
Vášeň mého otce pro flamenkovou kytaru a koridu. A také protože v osmdesátých
letech nastala rozsáhlejší emigrace obyvatel z Andalúsie do Katalánska, což
tehdy způsobilo i velké rozšíření zájmu o flamenco v této oblasti.
Rodiče se nevěnovali ani jinému hudebnímu žánru, nebyli umělci ani z jiného
oboru. Nicméně byly tvé začátky lehčí díky přirozenému talentu nebo který jsi
event. po nich zdědil, a nebo to máš všechno doslova „vydřené“?
Já se domnívám, že jsem se zřejmě už s talentem pro hru na kytaru narodil, a
také s určitou schopností učit se. Začínal jsem v osmi letech a už v devíti
jsem vystupoval na jevišti a to bylo pro mě životně důležité.
Když ses seznámil s flamenkem, zamířil jsi rovnou ke kytaře nebo jsi nejprve
zkoušel tancovat či zpívat?
Můj první kontakt byl s kytarou, a pak už se to samo začalo všechno nabalovat
jako sněhová koule.
Na samotnou kytaru si začal hned s flamenkem nebo s jiným hudebním žánrem?
Stále jen flamenco, až do svých čtrnácti let. Pak jsem se začal zajímat o jiné
hudební žánry, především o jazz a klasiku. To mi otevřelo hudební vize na jiném
horizontu, bez svázanosti ve všech směrech.
Zdroj: www.deflamenco.com.
Jakou značku kytary momentálně používáš?
Od Sanchis Carpio, která ji vyrábí speciálně pro mě.
Které další značky si v minulosti ještě používal?
Hermanos Conde, asi nejtypičtější.
Co pro tebe bylo při učení nejtěžší?
To nejtěžší na kytaře je, aby hra zněla naprosto čistě, jasně... proto tím
základním je rozhodně studium techniky a především pak toho, s čím chceš
vystupovat na jevišti. Nepotřebuješ studovat věci, o kterých víš, že je nebudeš
nikdy na jevišti interpretovat.
Kdo byli tví učitelé a kdo z nich ti předal nejvíce?
Mým prvním učitelem byl Remolino Padre, který mi nejvíce pomohl v tom, abych
neměl na jevišti strach. A s dalšími mistry, jako například Manolo Sanlúcar,
Juan Estrada, Casimiro, ke kterým jsem chodil, jsem se naučil techniku a
spoustu jiných cenných věcí.
Počet vyměněných strun si pamatovat asi nebudeš, ale máš spočítáno kolik kytar
si za svou dosavadní bohatou kariéru opotřeboval či zničil? Třeba teď podle tvé
odpovědi poznáme skutečnou kvalitu španělských kytar:-)
Přesně to nevím, ale moc jich nebylo. Vždycky jsem byl ke svým nástrojům velmi
šetrný. Nikdy jsem žádnou kytaru nerozbil.
Vynechám fakt, že je u vás velká konkurence, a že většina kytaristů by chtěla
mít spíše sólová cédéčka, aby tak „ukázali“ své umění, svůj vlastní styl
(mnohdy i někoho jiného). Pochopila jsem, že ty dáváš přednost více spolupráci.
Já se ale domnívám, že právě ta spolupráce s ostatními je daleko náročnější (i
psychicky, fyzicky, časově) než pracovat sólově. Flamenková kytara je už sama o
sobě dost těžká, ale doprovázet někoho k tanci či ke zpěvu v žánru, jakým je
právě flamenco, je určitě ještě těžší. Kdyby kytarista stále doprovázel jen
jednoho stejného umělce...budiž, ale když kytarista doprovází tolik osobností,
starší a současné generace, k tomu navíc talenty generace nastupující ...každý
prošel jinou školou, každý má odlišný pěvecký či taneční projev, každý vyžaduje
od kytaristy něco jiného...takový kytarista je podle mě na velmi vysoké
technické úrovni, má zkušenosti k nezaplacení, a prokazuje tak tím své kvality
určitě mnohem více než třeba sólovým cédéčkem...Tys jich doprovázel opravdu
pěknou řádku. Zde uvádím jen pár osobností: z tanečníků mistr El Farruco,
Manuela Carrasco, Mario Maya, Pastora Galván, Javier Baron, Manuel Soler... ze
zpěváků Chano Lobato, Diego El Cigala, Carmen Linares, Enrique Morente, Manuel
Mairena, El Potito...S kým, si myslíš, že ta spolupráce byla pro tebe
nejnáročnější z hlediska požadavků a přání dotyčného umělce na kytaristu, nebo
všeobecně?
Každý umělec má jinou úroveň požadavků. Nedá se říct, že ten nebo onen je více
náročnější než ti druzí. Já jsem se vždycky snažil skromně se přizpůsobit tomu,
co po mě chtěli, abych jim hrál, ale vždycky jsem měl na vědomí, že to musím
být stále „já“ ten, co hraje, se svým osobitým stylem, a něčím i přispívat, a
to mi přineslo hodně moc užitku.
Foto: Victor L.Gomez.
Je rozdíl například v doprovodu ke zpěvu mistra Chano Lobata, ze starší
generace, a mladšího El Potito? V doprovodu k tanci třeba Manuely Carrasco či
mladší Pastory Galván.
Chano je neuvěřitelný, úžasný. S ním pracovat, to je opravdu radost, ale s
Potitem je to samé. Myslím, že ve flamenku nesmí být ten rozdíl nějak zvlášť
evidentní, jestli mám hrát pro toho či onoho. Jestli ano, pak by to mohlo
vypadat, že existují třeba dvě různé formy flamenka.
V tanci je ten rozdíl znatelný, ale je to dané samotnými choreografiemi a ne
charakterem jednotlivých umělců. Každé taneční vystoupení je takový malý svět,
každé je jiné a vyžaduje svou zvláštní pozornost. Proto to ani tak nesouvisí s
tím, jestli je to s Manuelou či Pastorou, s Javierem Baronem nebo s Farrukem
atd.
Může tě vůbec ještě nějaký umělec ve flamenku něčím zaskočit?
Samozřejmě, že ano. Moji vlastní žáci mě velmi překvapili falsetami, které sami
vytvořili. Zdaleka totiž ještě není všechno vymyšleno.
Nicméně ta sólová alba, máš také, a to dvě: Decisión a Nikelao. Četla jsem na
ně jen samé pozitivní ohlasy, a tak jsem si je pořídila také.:-) A upřímně: moc
se mi líbí...
Tato alba jsou evidencí mých duševních stavů a vztahů s lidmi, se kterými jsem
spolupracoval. Jsou takovým souhrnem mého vlastního uměleckého života. Pravdou
je, že se mohu cítit spokojený se způsobem tvorby vlastních skladeb a navíc být
vděčný za uznání publika všeobecně.
U nás již víme, že flamenková kytara je velmi náročná z hlediska compásu. Ale
mě určitě zajímá také tvůj názor.:-)
Compás je otázkou životního stylu. Kdybych se narodil na Kubě, asi bych uměl
son, kdybych se narodil v Brazílii, tak zase sambu... Velmi tě ovlivňuje
prostředí, kde jsi vychováván. Možná proto to bude pro některé opravdu velká
práce, naučit se ho. Ale ať si nikdo nemyslí, že je to jeho vinou, je to jen
otázka možnosti začlenit se do nějaké flamenkové oblasti.
Když jsme se nedávno s mojí lektorkou bavily o zvláštním tanečním stylu Israela
Galvána, řekla mi, že se jí líbí, že v tom vidí určitou genialitu. Našim
čtenářům prozradím, že ty s Israelem Galvánem spolupracuješ od roku 1991, tj.
již dlouhých šestnáct let. Můžeš nám potvrdit, jestli je v jeho umění opravdu
něco „geniálního“?
Určitě mohu. Podle mne je jedním z tanečních géniů této epochy. Vždy po nějakém
jeho vystoupení vidíš, jak publikum zůstává velmi překvapené a lidé o něm
nadšeně diskutují. Je jak Dalí ve flamenku.
Pedro Sierra a Chano Lobato
Foto: Victor L.Gomez.
Dočetla jsem se například i o vaší velmi úspěšné seguiriyas...
Tanec, který jsme sestavovali v nahrávacím studiu. Chtěli jsme udělat něco
zcela odlišného, ale přitom zachovat co nejvíce té tradice. Také jsme k tomu
použili starší nahrávku zpěváka Tomáse Pavóna.
Po zkušenostech, které máš, jsem se domnívala, že vlastně ani Israel Galván tě
zřejmě ničím nezaskočil...
Jak už jsem řekl, mě může překvapit někdo z mých žáků či někdo úplně neznámý.
Tím chci říct, že musíš mít mysl schopnou vnímat a pochopit, že v každém díle
je tolik práce, a proto by se člověk neměl nechat unášet jen slavnými jmény,
pokud tě skutečně opravdu něčím nepřekvapí.
Na kterou spolupráci nejraději vzpomínáš či s kým se ti spolupracuje nejlépe v
současné době?
Asi s Israelem Galvánem. Ten je opravdu jak krabice plná překvapení, je téměř
nepřetržitě kreativní. Jak jsem již řekl, pro mě osobně, je Dalí ve flamenku. A
také s mojí manželkou, zpěvačkou La Tobala, se dost bavíme, když vymýšlíme nové
věci.
Dočetla jsem se o tvé píli a pracovitosti - to víš, novináři toho hodně
napovídají.:-) Kromě sólových vystoupení, jsi velmi často žádaný zpěváky a
tanečníky jako doprovod na jejich koncertech, skladatel, producent, vlastníš
nahrávací studio, produkci alb jiných umělců se věnuješ osobně... takže si
dokážu představit, že tak trochu „lítáš z místa na místo“ ...a navíc, v těchto
dnech ještě odpovídáš, určitě s radostí, bláznivé české holce na spoustu
otázek.:-))) Jak to všechno, prosím tě, stíháš?
Upřednostňuji organizaci času a té se podřizuji. Kromě těchto věcí se také
pravidelně jednou týdně účastním setkání s mými přáteli v rámci naší náboženské
komunity, a to mi pomáhá být vyrovnanou osobou. Pravdou je, že úplně nevím, kde
beru ten čas, ale co vím, je, že mí kamarádi oceňují můj způsob bytí a také mi
v tomto ohledu hodně pomáhají.
Od členů slovenské skupiny Los Remedios jsem se doslechla jednu
veselou...promiň Cyrile, vlastně tragickou příhodu „jak při vystoupení
houslista o housle přišel“. Máš také nějakou podobnou kytarovou příhodu?
Jediné, co se mi přihodilo, bylo, že v Barceloně mi kytaru ukradli. Měl jsem ji
v kufru, v autě. Byl jsem tím fakt dost znechucený.
V naší televizi kdysi dávali zábavný pořad, ve kterém vtipným způsobem často
opakovali větu: „Můžete nám povědět nějakou veselou příhodu z natáčení?“ Mě by
nyní nenapadlo položit ti následující otázku, kdybys neměl to nahrávací studio:
„Můžeš nám povědět nějakou veselou příhodu z nahrávání?“
Ano ovšem. Kdysi ke mně do nahrávacího studia přišla jedna dívčina nahrávat
album a přišla tam se svou matkou. A ta nás hned upozorňovala, že její dcera
prý nepotřebuje mikrofon, protože má dost silný hlas. Samozřejmě, že jsme se
okamžitě všichni začali pěkně smát.:-)))
Něco navíc pro začínající české studenty flamenkové kytary:
Dá se flamenco hrát i na klasickou kytaru?
Ano, ale problémem je, že struny na klasické kytaře jsou posazené výš a to
brání rychlosti, která je ve flamenku dost častá.
Foto: Daniel Muñoz. Zdroj: www.pedrosierra.info.
Poraď nám, prosím, které podle tvého názoru jsou ty dobré značky. Předpokládám,
že ty španělské a na prvním místě je z nich určitě ta tvoje, že? A dále?:-)
Sanchis Carpio – Hermanos Conde – Jose Romero – Reyes – Barba a další...
Kytary jsou určitě typické flamenkové a typické klasické. Vyrábějí se též
kytary něco mezi flamenkovou a klasickou?
Ne, je tam rozdíl ve výšce kobylky, a kromě jiného klasické se obvykle dělají z
růžového dřeva a flamenkové kytary mohou být z cypřiše a také z růžového dřeva.
Naši kluci samouci zde diskutují často o výukových kazetách, DVD, tablaturách,
manuálech..apod. Mohl bys jim nějakou poradit?
Bohužel doporučit nic nemohu, jelikož jsem se s ničím osobně dosud nesetkal.
Víš o nějaké kytarové škole on-line na internetu?
Ne. Ale vím, že moji kamáradi už nějakou školu tohoto typu vymýšlejí a že by ji
měli snad v brzké době dokončit. Věříme, že by to mohlo mít úspěch.
Všeobecně, co bys takovému začínajícímu českému flamenkovému
kytaristovi-samoukovi poradil? Čím a jak začít?
V každém případě tím hlavním je naučit se všechny flamenkové techniky, pak
pomaloučku, krok za krokem, zkoušet pomalejší palos jako soleá, tientos,
seguiriyas a potom až ta rychlá, jako tangos, alegrías a bulerías. Ale základem
je, aby ti všechny techniky zněly opravdu čistě.
Je možné vrhnout se rovnou na flamenco nebo je nutné začít jiným stylem? Často
slyším mluvit o klasice...
Není to potřeba. Jestli chceš hrát flamenco, musíš začít s flamenkem, techniky
jsou velmi odlišné.
Vydal jsi také nějakou svou "školu"? Pokud ne, počítáš s tím do budoucna?
Ještě nevydal, ale vám mohu prozradit, že na tom momentálně pracuji a měl bych
s tím být už brzy hotov.
Kdybys náhodou někdy neměl co na práci, a nudil by ses, nechtěl bys udělat
našim zájemcům o kytaru radost a vytvořit tak pár listů, tablatur se cvičeními
apod., speciálně něco pro nás Čechy? Seznam lidí, se kterými jsi spolupracoval,
by se ti tak mohl rozšířit: Farruco, Chano Lobato, Mario Maya, Javier Baron,
Carmen Linares, Israel Galván, čeští kytaristé...Já bych ti na oplátku slíbila,
že bych pak tvé tablatury klukům zadarmo přeložila. Co ty na to?:-)))
To je velmi zajímavé, budu na tom pracovat.
Tak...to jsem si naběhla. A jak mi Pedro následně ještě potvrdil, že to myslí
vážně a že by něco do budoucna zkusil připravit, můžu jen doufat, že tam bude
opravdu více těch not než španělských vět. :-))) A i kdyby to při jeho pracovní
vytíženosti snad nevyšlo, já mu rozhodně již nyní posílám vskutku VELKÉ DÍKY za
dosavadní laskavost, ochotu a spolupráci na tomto rozhovoru, a samozřejmě za
zaslání fotek z domácího archívu.