Oscar Guzmán tentokrát přijel do Česka jen sám se svou kytarou. Vystoupil v rámci festivalu Kytara napříč žánry 15.11. v aule Gymnázia v Benešově a den poté v kulturním domě Crystal v České Lípě.
Poskytl nám rozhovor exkluzivně pro Flamenco.cz.

Rozhovor s Oscarem Guzmánem

Víme o vás, že jste se narodil v Peru a vyrostl v Seville. Můžete nám prozradit trochu víc životopisných údajů?

Ano, narodil jsem se v Limě, ale mám krev španělskou, peruánskou a italskou, a jsem španělské národnosti. Myslím, že je to k učení flamenka výborná kombinace latinské krve. Mám bratra a sestru. I jim se flamenco líbí, ale jsem z nich jediný, kdo se hudbě věnuje profesionálně.

Začínal jste s kytarou až ve 13 letech. Do té doby jste nehrál na žádný hudební nástroj?

Začínal jsem asi mezi dvanáctým a třináctým rokem, a na jiný hudební nástroj jsem nikdy nehrál. Nejdříve jsem se asi dva roky učil klasickou kytaru a potom jsem začal s flamenkem.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že vaši rodiče nebyli nadšení, když jste propadl flamenkové kytaře. Jaký byl vztah k hudbě a flamenku v rodině, kde jste vyrůstal?

Mé rodině se vždycky líbilo, že jsem hrál na kytaru. To, co se jim nelíbilo, bylo, že jsem začal hrát profesionálně, protože je to velmi obtížná profese. Já jsem však rád, že se s tím mohu potýkat a překonávat sám sebe každý den.

Také uvádíte, že ještě nejste na vrcholu, že se máte stále čemu učit. Co a jak se učíte?

Vždycky jsem se snažil učit víc a víc. Od jiných kytaristů, a také teorii hudby... Myslím si, že učení je nekonečný proces, že se budu mít stále co učit.

Pro zájemce o hru na flamenkovou kytaru, kteří nevyrostli ve Španělsku a neposlouchali flamenco odmalička, bývá jedním z nejobtížnějších úkolů zvládnout dvanáctidobový compás. Máte nějakou radu, jak se dá jeho zvládnutí usnadnit?

Domnívám se, že jako doprovod k tanci je velmi důležité naučit se a slyšet compás. Ale určitě to není otázka místa narození. Ne všichni ze Sevilly se narodili se znalostí compásu. Co se musí, je asi být ve středu tohoto dění, aby se to všechno vstřebalo.

Jsou skladby, které hrajete, vaším dílem, nebo se na nich autorsky podílejí i ostatní členové vaší skupiny? Jak velký prostor má ve vašem vystoupení improvizace?

Skladby, které hraji, jsou z části mými skladbami. A také samozřejmě dost improvizuji. Podle mého názoru je důležité rozšiřovat hudbu, kterou máte rád, třebaže není vaše. A improvizace je vždycky součástí flamenka.

Jako své vzory uvádíte Paco de Luciu, Manolo Sanlúcara, Sabicase, jinými slovy dnes už klasické mistry. Kdo se vám líbí z nové generace kytaristů?

Tomatito, Vicente Amigo, Rafael Riqueni a Juan Carlos Romero.

V poslední době se objevila řada pianistů, hrajících flamenco, například Sergio Monroy, Javier Coble a další. Jak se vám líbí flamenco hrané na piano?

Mně se moc líbí. Líbí se mi i jiní pianisté, jako například Pedro Ricardo Miño a Diego Amador.

Jakou jinou hudbu kromě flamenka ještě rád posloucháte?

Klasickou hudbu. Poslouchám Mozarta, Beethovena, Chopina, ze španělských pak Manuela de Falla, Albenize Granadose.

Měl jste možnost vidět vystoupení české skupiny Arsa y Toma a slovenských Remedios. Co říkáte jejich vystoupení?

Vždycky mě těší, když vidím, že se flamenco, dobré flamenco, dělá i v jiných zemích. Skupiny Arsa y Toma a Remedios jsou dobrými reprezentanty mezinárodního flamenka. Velmi oceňuji jejich práci.

Neplánujete nahrát a vydat své album? Co plánujete do budoucna?

Ano, mé první cédéčko, s vlastními skladbami, budu nahrávat v roce 2006. V nejbližší budoucnosti mám již naplánováno hodně koncertních vystoupení v různých státech. Jak sólově tak i se svou skupinou. Například v USA, Kanadě, Itálii, Maďarsku, Polsku, Bělorusku a v dalších zemích.